Počátkem 90. let tento autor v knize Dost bylo kokotů a poté v pokračováních s znázvy Kokoti jsou věční a Spiknutí kokotů způsobil poměrně slušné podzvižení svým věru politicky nekorektním vyprávěním o lidech vybavených vlastnostmi, které je činí nesnesitelnými – pro jejich okolí, pro celý svět – kromě nich samých. Crement je nazývá “assholes”, překladatel si vypomohl sice původně slovenským, ale i v češtině užívaným a docela zvučným pojmem “kokot”. Vůbec lze říci, že si překladatel – málokdo už si vzpomene, že to byl jistý Martin Konvička, dnes známý z docela jiných souvislostí – dal slušnou práci, vykázal značný smysl pro jazykový kalambúr a významové posuny. Kokotská sága totiž není čtivo pro jedince nevybavené slušnou kulturní orientací, řečeno pro změnu značně politicky korektně. Jiným slovem: není pro pitomce. Dokonce bych se odvážil říci, že si je užije právě a hlavně čtenář s hlubším intelektuálním a vzdělanostním zázemím. Především ale se smyslem pro humor. Nuže, pojďme do toho:

---

Jako lékař - urolog, který se přeorientoval na psychiatrii - jsem byl dlouhá léta přesvědčen, že neexistuje kokot, kterého bych nedokázal vyléčit. Zatímco jsem pracoval s léčícími se kokoty a dospíval k dalším objevům ohledně příčin a symptomů kokotismu, hýčkal jsem v sobě přesvědčení, že se jednoho dne podaří kokotismus zcela vymýtit ze světa. Nikdo, domníval jsem se, si přece nepřeje být kokot. Hluboko v každém kokotovi musí existovat slušný člověk, který jen čeká na příležitost, aby prorazil na povrch a kokota porazil. Samozřejmě jsem se mýlil: hluboko v každém skutečném kokotovi je pouze spousta svinstva.

Jenže moje snaha vstoupit do análů medicíny jako objevitel léčby kokotismu - dokonce jsem doufal, že za svou práci získám Nobelovu cenu - mě vůči celé hloubce kokotismu nezodpovědně zaslepila.

Na tomto místě přiznávám svou chybu, přitom však doufám, že je pochopitelná. Nikomu z nás se nechce věřit, že mohou existovat kokoti, které není možné napravit: lidé, kteří ví, že jsou kokoti a jsou na to hrdí! Zamyslete se třeba, jak strašně by vám bylo, kdybyste se jednoho rána probudili a uvědomili si, že váš šéf je absolutní kokot. Kdybyste se ho sebevíc snažili napravit - nebo kdyby se snažili jeho nadřízení, rodina či přátelé - on by kokot byl a navždy zůstal. Jeho kokotismem by netrpěl on - dobře si svou situaci uvědomuje a umí s ní žít. Ne, trpěli byste vy - a všichni ostatní, kteří s tím kokotem mají či budou mít cokoli společného