Kuras tu shrnuje a do jakési souhrnné „zprávy o stavu unie“ poznatky, průběžně vyslovované a analyzované v řadě svých předchozích textů. Jen je v této knize o poznání méně sarkasmu, na který býváme u Kurase zvyklí. Je to kniha vážná, až nečekaně. Vyslovuje vážné věci a vyžaduje, aby byla brána vážně. Autor jako obvykle předestírá desítky historických souvislostí, analogií a kauzalit, zamýšlí se nad příčinami kolapsu dnešní euroatlantické civilizace, neobchází téma dekonstrukce křesťanství (pod vedením na první pohled stále méně soudného papeže Františka), ani vpád islámu, pro nějž bude naše slabá civilizační slupka jen nepatrnou překážkou k pozření všeho, co tato civilizace za tisíce let pracně vytvořila. Rozpad kulturních hodnot, rozklad tradičních rodinných vazeb, znecitlivování mladých lidí vlnou konzumerismu, to všechno vidíme kolem sebe na každém kroku. Má to nějaké vyšší cíle? Velí se tomu odněkud? Odkud kam vedou konspirační teorie a kde jsou nahrazovány konspirační praxí? To všechno jsou otázky, které si spolu s Benjaminem Kurasem můžete, a měli byste, při četbě jeho knihy pokládat.

A nehleďte na to, že se vám nad každou stránkou bude připomínat slavný citát z Dylanovy novely Tarantule: „To, že nejsi paranoidní, neznamená, že nejsou u dveří a nejdou po tobě“.

Kurasova kniha není dobrá četba před spaním. Mohlo by se vám ráno jevit, když se rozhlédnete kolem sebe, že ten špatný sen, který se vám zdál, trvá. A můžeme si za to svým způsobem sami. Třeba jen svou lhostejností, když jsme za sebe nechali rozhodovat jiné, nemoudré.

Civilizace je utkání

Představme si dějiny západní civilizace symbolicky jako neustálé utkání těchto dvou týmů Řecka a Izraele, vytvářející vzácné tvůrčí napětí mezi rozumem a vírou, skepsí a nadějí, estetikou a etikou, formou a obsahem, abstrakcí a konkrétností, archetypem a individualitou, sebevědomím a pokorou, ideálem a realitou, záhodností a proveditelností, každodenností a posvátností, racionalitou a spiritualitou. Říkejme jí civilizace anticko-biblická. Díky jejímu tvůrčímu napětí je tato civilizace dramatická, pohyblivá, evoluční, argumentativní, konfliktní, dravá, podnikavá, vyzývavá, neúnavná a sebevědomá.