Indie, Pákistán, Cejlon, Barma, Malajsie, Austrálie, k tomu polovička Afriky… miliarda obyvatel? Tehdy platilo to známé: „Nad britským impériem slunce nezapadá.“ Buďme ale spravedliví. Británie v tom blahobytu na cizí úkor nebyla sama. Obdobně vládly nad „svými“ poddanými tehdejší mocnosti, jako Francie, Itálie, Holandsko, Německo, Španělsko, Belgie… Dokonce ještě v padesátých letech minulého století. Však i Československo bylo v Mnichově v roce 1938 pro Británii a Francii v podobném koloniálním postavení. Dívali se na nás pohledem koloniálního úředníka, který je hodnocen podle zisku ze svěřeného území.

Je dobré též připomenout, že i dnes podle údajů České národní banky každoročně odtéká z České republiky na dividendách kolem 250 miliard korun. V pořadí států nejvíc do Holandska, Německa, Lucemburska, Rakouska, Belgie.... Za posledních deset let to bylo 2,5 bilionu korun.

V koloniálních časech si vyvolené mocnosti rozdělily svět a jeho bohatství. Vedle surovin to byly ale i miliony otroků, kteří putovali přes oceán do Ameriky a do dalších koutů světa. Mnoho jich cestou zahynulo, přesto obchod s otroky byl výnosný. Platilo se jen za živé dodávky. Dle historických pramenů v letech 1700-1800 bylo přepraveno přes moře šest milionů otroků, v období 1801-1900 kolem tří milionů. Tedy těch, co tu hrůzu cesty přes oceán přežili.