Na první adventní neděli 29. listopadu v roce 2015 se rozštěpila Evropská unie. Toto se možná budou učit naše děti v hodinách dějepisu v naší opětovně svobodné zemi, v době, kdy na bruselského molocha budou pamětníci vzpomínat jako na zaniklý Sovětský svaz. Nesmysl? Zbytečné naděje? Že zánik třetího protektorátu (po nacistickém a sovětském) je možný jen skrze nějakou globální katastrofu, kterou si ale nikdo nepřejeme? Dost možná.

Tvrdé jádro sebevrahů

V každém případě to, co se odehrálo v neděli v Bruselu, vyvolalo nejen paniku mezi „bruselským lidem“, ale také mezi jejich pátými kolonami v evropských zemích. Angela Merkelová, která se v Německu dostává pod stále silnější tlak (jehož průvodním jevem jsou již i hlasy zevnitř CDU i CSU, že by již neměla v roce 2017 kandidovat na kancléřku), se pokusila zatáhnout za záchrannou brzdu. Ta jí ovšem zůstala v ruce.

Poučení z víkendového summitu pro nás? Je čas z toho spolku rychle vypadnout. Postavit plot a hlídat hranice.

Merkelová se vydala v zoufalství na tenký led. Chce vytvořit jakési tvrdé jádro zemí, ochotných pokračovat ve zničující politice a rozdělit si v první fázi 400 000 tzv. uprchlíků z tureckých utečeneckých táborů. Do skupiny sebevrahů se přihlásily vlády, jejichž domácí voličské preference padají stejně strmě jako "matce národů" z Berlína: Německo, Rakousko, Nizozemsko, Řecko, Belgie, Finsko, Švédsko a Lucembursko.

Zejména účast Řecka působí v této souvislosti jako drsný vtip. Je to podobné, jako kdybychom si vzali do záchranného člunu z potápějící se lodi místo nafukovací vesty mlýnské kolo. „Myšlenka je taková, že nahradíme ilegální migraci právně ukotvenou migrací. Bude to složité, ale rozhodně to bude za tu námahu stát,“ vysvětlila sociální inženýrka Merkelová.