Na přelomu 19. a 20. století se jmenovala Říčanská a vinula se částečně ještě mezi poli a sady. Posléze byla překřtěna na Černokosteleckou. Následovala změna na Jungmannovu a posléze Fochovu. Pak Schwerinovu. Návazně se převtělila ve Stalinovu a od roku 1962 dodnes je Vinohradská.

Na jedinkou ulici je to slušný výkon.

Kotrmelce v tomto stylu jsou známy z mnoha tuzemských míst, ale přiznám se, že jsem netušil, že se týkají i parníků v Praze na Vltavě.

Prozřel jsem až poté, kdy jsem se spolu se ženou byl nedávno podívat v milém lokálním povltavském muzeu na pražské Výtoni. Po té návštěvě jsme si pak jako doplněk vypůjčili z knihovny pozoruhodnou publikaci PhDr. Jana Jungmanna s názvem Zaniklé Podskalí – Vory a lodě na Vltavě.

V knize jsou zahrnuty také historické snímky osobních plavidel brázdících metropolitní tok. Bezděky jsem si tak rozšířil i vědomosti o změnách názvů těchto lodí.