Na přelomu 19. a 20. století se jmenovala Říčanská a vinula se částečně ještě mezi poli a sady. Posléze byla překřtěna na Černokosteleckou. Následovala změna na Jungmannovu a posléze Fochovu. Pak Schwerinovu. Návazně se převtělila ve Stalinovu a od roku 1962 dodnes je Vinohradská.
Na jedinkou ulici je to slušný výkon.
Kotrmelce v tomto stylu jsou známy z mnoha tuzemských míst, ale přiznám se, že jsem netušil, že se týkají i parníků v Praze na Vltavě.
Prozřel jsem až poté, kdy jsem se spolu se ženou byl nedávno podívat v milém lokálním povltavském muzeu na pražské Výtoni. Po té návštěvě jsme si pak jako doplněk vypůjčili z knihovny pozoruhodnou publikaci PhDr. Jana Jungmanna s názvem Zaniklé Podskalí – Vory a lodě na Vltavě.
V knize jsou zahrnuty také historické snímky osobních plavidel brázdících metropolitní tok. Bezděky jsem si tak rozšířil i vědomosti o změnách názvů těchto lodí.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
