Úřady by nově měly mít 60 dní od zahájení vyvlastňovacího procesu na stanovení ústního jednání s majiteli, po něm bude následovat 30denní lhůta pro vydání rozhodnutí o vyvlastnění. Vláda očekává, že se příprava staveb zkrátí až o jednu třetinu.  

Novela zvýhodňuje toho, kdo smí stavět dálnice a železnice poté, co získá přístup k potřebným pozemkům v rámci stavebního povolení. Téměř výhradně to budou  takzvaní oprávnění investoři, tedy Ředitelství silnic a dálnic a Správa železnic, oboje státní „osvědčení“ investoři. Co už může být v uvažování politiků horšího, než udělit téměř výhradní práva tomu, kdo za posledních třicet let staví zoufale jak dálnice, tak železnice, když vysokorychlostní železnice nemáme vůbec, zatímco v Japonsku je první provozovaná od roku 1960  a Španělé dokázali stavět téměř 200 km ročně a dnes na tyto tratě vstupují soukromí provozovatelé.

Špatná privatizace v devadesátých letech, neurvalé jednání soukromých firem a výstřelky tzv. „šmejdů“ jsou důvodem ztráty důvěry občanů v soukromého investora. Platí to i pro oblast liniových staveb a tak projekty PPP (Public Private Partnership tedy Partnerství veřejného a soukromého sektoru ), přílišnou podporu v české kotlině nemají. Hodně se o tom sice hovoří, dálnice D4 je dokonce  již několik drahných let na spadnutí, ale systém, který v padesátých letech vybudoval dálniční síť, např. ve Francii ,v České republice nemá politické zastání. A změnu nikdo nechystá.