1. kapitola

Tento text je určen těm, kteří to myslí se Slovenskem a Slováky dobře.

Rusové odjakživa říkají: „Žádná vesnice nemůže žít bez alespoň jednoho spravedlivého člověka.“

Takto je zformulovaná věčná pravda o tom, že v každé společnosti musí být lidé, pro které blaho společnosti – Dobro pro všechny – znamená víc než vlastní prospěch, někdy víc než vlastní život – jediný a neopakovatelný, jako každý lidský život.

Velký ruský historik a filozof Lev Gumiljov nazýval takové lidi passionéry. Psal, že takových lidí je vždy málo, ale tito lidé se dokážou obětovat pro budoucnost svého národa  – a tato budoucnost existuje jen díky tomu, že takoví lidé existují.

Tento text je pro ty, kteří to myslí se Slovenskem a Slováky dobře, pro lidi dobré vůle nejen slovy, ale i skutky, pro všechny, kteří chtějí a mohou se postavit na stranu Dobra a takto čelit zlu.

Co v současnosti znamená zlo?

Hlavní zlo současnosti je plán hrstky posedlých lidí zničit velkou část lidstva a ostatní přeměnit na bezmocné otroky.

Je to ďábelský plán, který je realizován krok za krokem, ale setkává se se stále silnějším odporem.
Za tímto plánem stojí jeho autoři, posedlí šílenou chamtivostí, organizovaní do říše zla, egocentričtí odštěpenci lidského rodu. Je jich málo, jsou však dobře semknutí.

Jádro této organizace tvoří rodinné klany, které existují už celá staletí.
Plán říše zla je složitý, má mnoho podob, ale jeho základní myšlenka je jednoduchá – lidé posedlí zlem, označme je nositeli zla, jsou přesvědčeni o svojí nadřazenosti nad ostatním lidstvem a v souladu s jejich přesvědčením jim tato nadřazenost dává právo rozhodovat, kdo a jak bude žít na Zemi, a kdo na ní žít nebude.

Egocentričtí odštěpenci vysvětlují svoji práci na likvidaci národů a civilizací, na podněcovaní válek a revolucí různě. Pravda však spočívá v tom, že neslouží Bohu, ale ďáblovi, duchovi zla.
A ačkoliv prázdná slova o víře v Boha píší kamkoliv – třeba na peníze či budovy soudů – svojí destrukční prací popírají duchovní a morální hodnoty všech náboženstev, které existují na tomto světě.

Jsou nositeli destruktivního prvku, který je bohužel obsažený v lidské podstatě stejně jako instinkt Dobra.

Lidé posedlí zlem existovali vždy – ale současné drama lidstva spočívá v tom, že poprvé v dějinách hrstka zlem posedlých odštěpenců získala do svých rukou možnosti podrobit své zlé vůli osudy celého světa.

Co v současnosti znamená Dobro?

Dobro v současnosti, stejně jako vždy, je vítězstvím nad zlem.

Zlo dnes ohrožuje svět jako celek, zlo je dnes globální – a tedy stejně globální musí být i Dobro.
Plánem zla je genocida většiny lidí a zotročení ostatního lidstva.
Plánem Dobra je cesta mírového přežití a soužití národů a civilizací, jeho splnění však není možné bez vítězství nad zlem a jeho nositeli.

Jaká síla může zvítězit nad zlem?

Tato síla existuje, nazývá se Pravda.
Tak jako je lež je hlavní zbraní zla, Pravda je hlavní silou Dobra.

Pravda – to je správná odpověď, která nabízí východisko a řešení.
Když se člověk topí, existuje jen jedno východisko – zachránit ho a nenechat ho utopit se. Takovým východiskem je Pravda.

Když nehyne jeden člověk, ale celé lidstvo, Pravda znovu spočívá v tom, abychom nenechali lidstvo zahynout.
Definicí Pravdy je mnoho, my však budeme vycházet z toho, že Pravda je hledání východiska na základě Dobra.
Svatý Alexander Něvský před téměř osmi sty lety řekl: „Bůh není v síle, ale v pravdě!“

Může dobro zvítězit jen na Slovensku?

Samozřejmě nemůže.
Slovensko je jen část světa, ve kterém probíhá globální zápas Dobra se zlom.
Tento zápas proniká do životů lidí celého světa, plodí množství konfliktů a nepokojů a v různých zemích tento zápas nabývá různé konkrétní podoby.

Rozpad rodiny, společnosti, státu takto mění člověka na primitivní konzumní zvíře, beztvarou jednotku globálního stáda – tento konkrétní projev zla se Slovenska týká v současnosti mnohem víc než například Afghánistánu, kde tradiční uspořádání společnosti je ještě neporovnatelně silnější.
Mezitím byly národy Afghánistánu proti svojí vůli postaveny do služby říše zla, produkují lví podíl všeho heroinu na světe a neprodukovat ho prozatím nemohou – připravili je o ostatní zdroje existence. Tato konkrétní forma zla ohrožuje konkrétně je, zde a nyní.
Zatímco pro Slovensko, stejně jako pro celou Evropu, na prvním místě stojí návrat k duchovnímu životu a rozvoji, zachování společnosti a národního státu, pro Afghánistán je na prvním místě zbavení se role světové továrny na smrt, zbavení se války, jíž země trpí už desítky let.
 
2.  kapitola

Čí kolonií je Slovensko

Slovensko v současnosti,  stejně jako většina zemí Evropy, nejvíc trpí v důsledku obrovské, v dějinách s ničím neporovnatelné masy lži, kterou na něj vrhlo zlo v průběhu posledních desetiletí. Slováci jsou ve světě dezorientovaní a na to, abychom pochopili, co dnes znamená Dobro pro Slovensko, je nevyhnutelné hovořit pravdu, ať je jakkoliv krutá a drsná.
Hnutí Dobrá síla začíná svůj život formulováním pravdivých tezí o současném stavu Slovenska.
Hlavní příčina dnešního stavu Slovenska se úmyslně zamlčuje – socialistické Československo se ocitlo mezi poraženými ve studené válce Západu proti ZSSR.
Tuto geopolitickou porážku už více než dvacet let prezentují jako vítězství svobody a demokracie, ale reálně její následky pro Slovensko nemají nic společného s vítězstvím – země se stala kolonií, někteří autoři hovoří o neokolonializmu, jiní o kolonii globalizmu.
Pro budoucnost země a národa je důležité pochopit, čí konkrétně kolonií je Slovensko dnes.
Mnozí na Slovensku hovoří a píší o tom, že země je kolonií EU. To je nepřesné, povrchní tvrzení.
Obrovská část majetku bývalého socialistického Československa přešla do rukou takzvaných nadnárodních korporací, které stojí v hierarchii moci nad EU.
Přesnější je tedy je tvrzení, že Slovensko, stejně jako prakticky všechny evropské země, je kolonií globalizmu, nadnárodních korporací, jejichž centra moci jsou soustředěné v USA.
Zjednodušeně se dá uvést, že celá Evropa je dnes úspěšně kolonizovaná USA a přestává být světovým geopolitickým hráčem. Evropa už je téměř kolonií USA.
Ale v různých zemích EU je míra úspěchu kolonizace globalizmu různá. Nejrychleji a nejúspěšněji byly kolonizovány země poražené ve studené válce ve střední a východní Evropě a na Balkáně. Slovensko je jednou z těchto poražených zemí.

Ze zemí EU má v současnosti nejsilnější vliv na Slovensko, a nejen na něj, Německo. Ale i samotné Německo je kolonií EU a EU zase kolonií USA. Na samotném vrcholu pyramidy moci se nachází hrstka zlem posedlých odštěpenců.
Na rozdíl od feudální éry se nejedná o vazalskou závislost, ale o závislost totální: pravidlo „vazal mého vazala není mým vazalem“ zde nefunguje. Není zde ani feudálních zákonů, ani feudálních tradic – je tu pouze právo sily.
Proto je Slovensko kolonizované najednou všemi: bankstery (bankéř + gangster), nadnárodními korporacemi, byrokracií EU, německými, italskými, francouzskými firmami – všechny tyto subjekty využívají svoji kolonii Slovensko pro své vlastní zájmy.
 
3. kapitola  

Jak funguje moc na Slovensku

Protože se Slovensko nachází na samém spodku světové pyramidy moci, hlavní rozhodnutí se přijímají na úrovni EU a jejích nejsilnějších členů – především Německa.
Strategicky Slovensko už dávno o ničem nerozhoduje – Brusel diktuje, Slovensko jen plní rozkazy.
Kdo však diktuje Bruselu? Komu jsou podřízeni eurobyrokrati a eurooligarchové? Taková otázka se na Slovensku vůbec nenastoluje.
Jakmile se Brusel rozhodne zachraňovat banky na úkor vkladů Slováků a slovenských firem – ? příprava na takové opatření už probíhá dávno – Slovensko tento rozkaz splní, stejně jako tomu bylo na Kypru. Zatímco Německo nemusí splnit vůbec nebo jen částečně.
Ale to jsou velká, strategická rozhodnutí. Pro rutinní řízení země byl vytvořen v rámci Evropy standardní systém řízení s pomocí domácí elity, který se skládá z několika hlavních elementů.
Nejviditelnější je takzvaná politická třída – na Slovensku se jí říká jednoduše politici, kteří se jakoby volí v jakoby svobodných volbách. Politici píší zákony a kontrolují jejich dodržování. Politiků na různých úrovních je mnoho, nicméně jejich úloha je čím dál méně pochopitelná. Protože volby se čím dál víc podobají dohodnutým fotbalovým zápasům s dopředu známými výsledky.
Slovenští politici v současnosti, to je kompars, přičemž značná jejich část právě takto sama sebe i vnímá.
Včas vyjít na scénu v naftalínových kostýmech, odleželých ve skříních, pošpacírovat si nahoru-dolů, zamávat rukama různými směry za zvuků hudby – a potom se jít zase převléknout.

Důležitější a Slováky prakticky nepochopený element moci jsou takzvaná svobodná média.
Slováci, kdoví proč, dosud naivně očekávají od neslovenských médií, které vysílají ve slovenštině, pravdu, ačkoliv média v hierarchií moci na Slovensku stojí výše než politici už jen proto, že přímo nebo nepřímo patří nadnárodním mediálním koncernům.
Tato očekávání jsou stejně naivní, jako kdyby předkové Slováků očekávali od mongolských bojovníků chána Batyje, kteří kdysi rabovali Bánskou Štiavnici a Krupinu, bohaté dary a laskavé zacházení.
Nakonec třetí element je slovenská podnikatelská elita, kterou stále častěji nazývají na Slovensku slovem oligarchové. Je to nejvlivnější část slovenské elity, která kontroluje politiky téměř úplně a snaží se ovládnout média.
Slovenští oligarchové, jak by tomu mělo být, jsou klíčovým elementem systému moci. Přesněji té časti moci, která zůstává domácí elitě po uspokojení zájmů početných kolonizátorů na všech úrovních.
Jsou to celkem malé kompetence, ale slovenští oligarchové si nikdy nestěžovali a ani si stěžovat nebudou.
Protože jsou spokojeni se svým osudem a svojí klíčovou rolí. To oni vybírají politiky, oni vlastní politické strany, oni, pozorujíc své české kolegy, stále rychleji ovládají média, nicméně neuvědomují si, že dokonce i v roli majitelů jejich vliv na média bude omezený. Protože jsou to cizí média v cizích rukách.
Funguje tento pro Evropu standardní systém moci na Slovensku dobře?
Funguje špatně, funguje stále hůře.
Protože je to systém starý, který se vyčerpal, systém neživotaschopný, systém, který se rozpadá.

4. kapitola

Rozpad pyramidy moci je nevyhnutelný – nevyhnutelné jsou tedy i změny

Stručně vyjmenuji hlavní příčiny rozpadu systému.
Výroba falešných peněz Federálního rezervního systému ve světě dosáhla svého vrcholného bodu a je odsouzená k zániku. Svět definitivně odmítá souhlasit s dominancí falešných peněz a vytrvale hledá řešení.
Svá řešení hledají i služebníci zla – proto svět čeká buď globální válka ve jménu zachování statu quo (méně reálná varianta), nebo rozpad světového systému financí a ekonomiky a vznik nového systému. Ale i v případe globální války, kterou je dnes třeba vnímat jako absolutní zlo, systém falešných peněz tak či tak přestane v současné podobě existovat. Právě na něm stojí takzvaná liberální ekonomika, a k zániku je tedy odsouzena i ona.
Proto se spolu s rozpadem liberální ekonomiky bude rychle měnit i Evropská unie. Idea centralizované americké superkolonie, zvané Spojené státy evropské, se ukázala jako utopie, kterou se spolu s USA snažily uskutečnit zkorumpované evropské elity. Pokus nevyšel.
V Evropě roste rychlost procesu rozpadu politického a ekonomického systému, který se budoval po celé poválečné období.
Evropské elity v současnosti nejsou schopny řešit problémy, které  před národy stojí – ekonomické, demografické, sociální, kulturní.
Pokusy dočasně je vyřešit pomocí další neokolonizace nových států a národů jsou v současnosti pro Evropu nereálné: noví „Mladoevropané“ jsou už zcela rozkradeni, pohyb směrem na jih – Balkán,  Turecko – a na východ – Ukrajina, Bělorusko – prakticky zastavilo Rusko s nepřímou podporou Číny a jiných hráčů světové úrovně.
Evropu čekají radikální změny, které možná odstartují už nadcházející volby do Evropského parlamentu.
Radikální změny čekají i „starou“ Evropu, protože využívaní prakticky otrocké práce přistěhovalců z celého světa, včetně těch z kolonizované východní Evropy, naráží na stále silnější odpor původních národů „staré“ Evropy. Francouzi, Němci, Italové a dokonce ani Angličané nesouhlasí s tím, že je jim nabídnuta možnost šťastně vymírat a poskytnout svoji historickou vlast pro usídlení představitelů jiných národů a civilizací.
Tento klíčový problém Evropy mnohonásobně prohlubuje tzv. světová krize, která není ničím jiným než rozpadem liberálního modelu.
Tento problém nemůže vyřešit současná liberální evropská elita, která uvízla v luxusu a korupci a je podřízená nadnárodním korporacím, které samy neumí najít východisko ze slepé uličky. Jak by mohli nalézt toto východisko eurobyrokrati, když jejich páni nevědí, co mají dělat a jak dále žít?
Proto se elita Evropy mění a bude měnit i dále – v různých státech probíhá tento proces jinou rychlostí, ale probíhá a silně.
K Slovensku mají tyto procesy ten nejpřímější vztah. Většina Slováků v současnosti vnímá EU a USA jako „vyšší sílu“, která rozhoduje o všem, určuje všechno, proto této síle nemá význam odporovat. Dnes to ale už zcela neplatí a zítra to bude úplně jinak.
Slovensko patří mezi země, které byly nejkvalitněji, vzorně rozkradené EU, ale Slováci, navzdory ohlupující lži neslovenských médií v slovenském jazyce, už masově chápou své reálné postavení.
I současná slovenská elita je odsouzená ke ztrátě moci, ačkoliv většina Slováků v to dnes nevěří. Proces ztráty moci na Slovensku se bude dít rychleji než v staré Evropě.
Protože odpovědnost slovenské elity za rozkradení země je pro stále více Slováků očividná. A zanedlouho masa lidí, rozhněvaných a uvědomujících si to, co se děje na Slovensku, dosáhne kritického bodu a bude žádat spravedlnost.
Pro Slováky domácí elita v současnosti, to jsou ti, kteří víc než dvacet roků pomáhali rabovat společný rodný dům a na tomto rabování zbohatli. Tito lidé mají na čele vypálený Jidášův znak zrady a čeká je soud dějin, který sotva bude milosrdný. Slovenští politici generace privatizace – jiná generace zatím neexistuje – podobně jako čeští nebo bulharští dnes stále více připomínají zmatený kompars, který ještě nepochopil, že představení už skončilo,  herci a  režiséři se rozešli a oni ještě stále bloudí po jevišti ve svých naftalínových kostýmech.
Kompars však sám představení nedohraje. Proto se na Slovensku urychluje rozpad tzv. standardních politických stran a tento proces je nezvratný, nějaká čarovná zaklínadla už ho nezastaví. Protože privatizace koneckonců skončila a všechno to, co Západ na Slovensku zajímalo, mu bylo odevzdáno do rukou.
Současnou slovenskou elitu dnes vůbec nikdo nepotřebuje, ani kolonizátoři. Splnila si svoji historickou úlohu a na nic jiného, krom asistence při rozkrádaní vlastního národa, se nehodí.
Zde je důležité zdůraznit podstatu toho, co se děje: současná slovenská elita není příčinou, ale důsledkem kolonizace Slovenska, skutečně už dávno o ničem nerozhoduje a očekávat od ní nějaké změny je bezpředmětné.
Proč však většina Slováků i tak nevěří v nějaké změny?
Protože tomu tak bylo vždy.
Protože budoucí změny se lidem vždy zdají být fantazií.
Takový je člověk.    
V roce 1913 by nikdo neuvěřil tomu, že v průběhu pěti let budou zničena najednou tři evropská impéria. V roce 1918 si nikdo nedokázal představit, že nový stát Československo, najednou vymyšlený Angličany a Američany, se za deset let změní v silnou a prosperující mocnost v srdci Evropy.
Později nikdo nemohl předpokládat Hitlerův triumf, stejně tak vznik prvního slovenského státu v roce 1939, potom nikdo nevěřil v porážku Hitlera, poté se nečekaným stal zrod socialistického Československa, potom se jako blesk z čistého nebe, uprostřed šťastného socialismu s lidskou tváří, objevila vojska několika armád – a takto se dá pokračovat donekonečna...
Ať už je to dobře nebo špatně, lidé si vždy myslí, že zítra bude jako včera a dnes, a potom jsou vždy překvapení.
V roce 1991 americký prezident odmítal věřit tomu, že tři straničtí vůdcové bývalého SSSR, kteří se sešli v Bělověžském národním parku, nadlouho rozbili bratrské přátelství východních slovanských národů. Proč to udělali, nad tím si v zámoří dlouho lámali hlavu. Spojené státy plánovaly tento proces na dlouhé roky a desetiletí. Uvědomovaly si, že zbourat Sovětský svaz je nejenže nelogické, ale absurdní, nevýhodné a sebevražedné. Nevěřili, že ti Rusové jim darují vítězství jen tak. Ale Jelcin, Kravčuk a Šuškevič se rozhodli po svém, měli svoji vlastní logiku. Zdálo se jim to výhodné, přímo nevyhnutelné.  
A tak se celý svět musel dívat do očí dramatu rozpadu Sovětského svazu.
Podobné změny čekají i Evropu, nezávisle na tom, zda tomu dnes někdo věří nebo ne.
Program Hnutí je psán pro všechny ty, kteří dokáží pohledět změnám do očí.

5. kapitola

Pravda o hlavních problémech Slovenska a Slováků

Historikovi Karamzinovi patří slavná věta. Na otázku, co se děje v Rusku, odpověděl: krade se.
Největší problém Slovenska už byl v textu tohoto programu nejednou vzpomenut: země je rozkradená a rozkrádá se nadále.
Kvalita života Slováků by se mohla zvýšit prakticky hned, jak by se zastavilo rozkrádání nebo se alespoň snížilo.
Je třeba jen méně krást – a otázka, odkud vzít peníze na všechno, co je třeba, se začne řešit okamžitě. Jen jak toho dosáhnout, když se nekrade méně, ale více, krade se centralizovaně, bezpečně a odlamují se stále větší kousky.
Kolonizované Slovensko je rozkrádané různými silami z různých stran – zjednodušeně řekněme Amerikou, Evropou a domácími oligarchy. Ale změna rozložení sil v Evropě a ve světě vytváří možnosti odporovat tomuto procesu.
Dějiny nedávají Slovákům, stejně jako nikomu jinému v podobné situaci, příliš na výběr.
Buď odpor proti rozkrádání země vznikne a bude úspěšný, nebo se země a národ  rozpustí v jiných zemích a národech.
Z nejhlavnějšího problému – pro přehlednost ho nazvěme ještě nejednou: rozkrádaní země, které se díky úspěšnému vymývání mozků podařilo naservírovat Slovákům jako dobro, štěstí, přímo dobročinnost ze strany zlodějů – vyplývají i mnohé další problémy. I ty je třeba pravdivě pojmenovat.
Současným celospolečenským problémem se stalo prohlubující se chudnutí masy Slováků, pro které jsou příčiny zchudnutí nepochopitelné, ale jeho důsledky mění jejich život na stále těžší, občas nesnesitelný. Přirozeně, slovenská chudoba je bohatší než ukrajinská nebo pákistánská a chudobnější než rakouská nebo francouzská, ale pro většinu lidí je to konkrétně a stále zchudnutí zdrojů existence. A to, že se chudí v Indii mají ještě hůře, pro Slováky není žádnou útěchou.
Velkým problémem Slovenska je masová emigrace Slováků. Reálná čísla dnes nikdo nezná, ale je očividné, že velká část slovenského práceschopného obyvatelstva  opustila zemi a hledá si obživu za jejími hranicemi. Hledá a zatím si ji nachází, i když většinou jde o těžkou práci za nespravedlivých, často ponižujících podmínek.
Zdůrazníme podstatu – kvalitní a laciná slovenská pracovní síla živí ani ne tak Slováky, jako kolonizátory. Ale v souvislosti s velkými změnami v Evropě bude možností emigrovat do bohatých zemí, načas nebo navždy, čím dál víc ubývat. Slovenský stát se vůbec tímto problémem nezabývá  –  bude však muset, už len proto, že část slovenské diaspory se začíná vracet.
Jako neřešitelný se v rámci existujícího systému moci a ekonomiky jeví romský problém, který je nerozlučně spojený s vymíráním Slováků jako národa. Romové se velmi rychle rozmnožují, zatímco Slováci postupně vymírají, přitom prudce se množící romské obyvatelstvo stojí prakticky mimo rámec procesu výroby, zato se ve velké míře zúčastňuje procesu spotřeby.
Na rozmýšlení o kořenech a příčinách tohoto jevu je dnes pozdě, o to víc, že jeho kořeny jsou očividné. Romové v důsledku nástupu tzv. liberální ekonomiky a tzv. sociálního státu získali celý soubor občanských práv, ale nikdo od nich nevyžaduje plnění občanských povinností. Ocitli se v postavení, ač to zní zvláštně, privilegované menšiny. V takto výhodném postavení Romové ještě nikdy nebyli, za celou svoji historii.
Na Slovensku si už mnozí potichu šuškají o tom, že podle úkladného plánu Romové musí demograficky Slováky porazit. Slováci tedy na Slovensku vymřou, zatímco Romové zůstanou.
Ať už takový plán existuje nebo ne, tendence k záměně stárnoucího původního obyvatelstva Evropy, odmítajícího rodit potomstvo, jako i vytlačování těchto obyvatel bouřlivě se množícími přistěhovalci, je čistá pravda.
Rozdíl je pouze v tom, že na Slovensku, v Maďarsku či Rumunsku Romové nejsou přistěhovalci, ale menšina, která se náhle ocitla v privilegovaném postavení.
Zásadním problémem Slovenska je plánovitá a úspěšná likvidace slovenské výroby. Tento proces se  zatím ještě dá zvrátit. Slováci ještě stále mohou začít vyrábět slovenské výrobky a poskytovat služby, pokud se rozkrádání země zastaví.
Problém nezaměstnanosti je nejočividnější a nejvýraznější výsledek problémů uvedených výše. Práce není, protože se likviduje výroba, země se rozkrádá, stále větší část daní jde na udržování privilegované rómské menšiny.
Problém korupce je taktéž odvozený od problémů vyšší úrovně. Jestliže se krade v Bruselu, proč bychom nekradli i my? Tím víc,  jak se tito bohatí a silní z Bruselu budou s námi potichu, nenápadně dělit.
Třeba povědět pravdu: korupce místní elity je standardní nástroj kolonizátorů, součást programu pohlcení kolonií, a takto to bylo odnepaměti.
Na Slovensku se mnoho lidí pře o to, kteří politici byli více či méně zkorumpovaní, ale z hlediska výsledku je rozdíl v úrovni korupce různých politiků a politických stran marginální.
Slovenská elita privatizace obsluhovala a obsluhuje zájmy kolonizátorů, taková jsou pravidla hry.
Otázku korupce elity je třeba postavit jinak – tím, že se Slovensko ocitlo  mezi poraženými, objektivně  nemohlo neodevzdat kolonizátorům to, co požadovali. Byli takoví Slováci, kteří se vrhli spolupracovat a pomáhat cizím, ale byli i tací, kteří to neudělali. A byli dokonce i takoví, kteří pochopili podstatu věci a odmítli se zúčastnit – byli to jednotlivci, ale byli.
Nakonec Slovensko prožívá pro všechny poražené a kolonizované země společný soubor problémů, které se zde z nějakých důvodů pokoušejí zkoumat izolovaně, jako čistě slovenské.
Špatná a stále se zhoršující kvalita potravin, rozpad zdravotnictví, deformace systému vzdělávání, který nabízí všem mladým Slovákům stát se právníky, manažery nebo novináři, ačkoliv všechna tato místa jsou v uvedených oblastech už dávno obsazená. A nejen na Slovensku, jsou obsazená všude.
Ten nejtěžší, možná nezvratný důsledek výše uvedených problémů je duchovní a morální úpadek mládeže.
Na Slovensku se vychovává už druhá generace „konzumentů snu o bohatství z řad chudých“. Slovenským dětem a dospívající mládeži se kultura konzumu a rozpadu, ta samá, která ničí starou Evropu, úspěšně předkládá jako pravda nejvyšší instance.
Slovenské mládeži byl prakticky vsugerovaný nedosažitelný falešný ideál bohatého egocentrického konzumenta, individualisty, který se honí za požitky. Ideál, adekvátní pro děti deseti miliónů amerických milionářů, ale  vražedný z hlediska budoucnosti slovenského národa.

6. kapitola

Hlavní ideje hnutí Dobrá síla

Idea je příčinou všeho, co se děje ve světe lidí, za každým, i tím nejjednodušším skutkem člověka stojí idea.
Ve slovenské společnosti je v současnosti cítit prudký nedostatek idejí – nejen těch dobrých a užitečných.
Není zde dokonce ani špatných idejí, od kterých by se dalo odrazit.
Elita, která vládne na Slovensku, žádné vlastní myšlenky nenabízí, jen poslušně opakuje bruselská dogmata, která lze jen těžko nazvat idejemi.
I když jednu ideu slovenská elita určitě má. Není nová ani originální. Elita chce dále bohatnout – to je její jediná reálná myšlenka, která nikdy nebude vyslovená nahlas, ale v současnosti je už dobře známa občanům Slovenska.
Bohatnout stejně jako za posledních dvacet let – tedy zúčastňovat se rozkrádaní země a ničení národa.
Je očividné, že myšlenka rozkrádaní vlastního domu je zhoubná pro každý stát.
Program hnutí Dobrá síla navrhuje Slovensku jiné ideje, přesněji soubor idejí, systém myšlenek, logicky navzájem propojených.
Tento systém bude pojmenován a stručně popsán v rámci Programu pro další diskusi, rozpracovaní a realizaci.
Časem se tyto ideje mohou stát základem doktríny slovenského státu, kompasem, který vede Slovensko do budoucnosti, mohou být zohledněny v zákonech, včetně zákona základního, který v současnosti představuje eklektické útržky cizích idejí cizích států.
Idea se stává silou, když ovládne masy.
Věřím, že ideje hnutí Dobrá síla se takovou silou mohou stát.

Idea nevyhnutelnosti státní ideologie

Liberální teorie a praxe, která zatím převláda v Evropě, zakazuje prostřednictvím zotročení států vytvářet vlastní státní ideologii, přestože v rodné vlasti liberalizmu, v USA, státní ideologie existuje už odedávna a je čisto imperiální, tedy dobyvatelská.
Státní ideologie existuje i v Anglii, Francii a Německu, existuje dokonce i ve Švýcarsku a Rakousku, a i když ji tak nenazývají, existuje a používá se. Existuje i v Norsku, a právě proto jsou Norové zatím bohatí a blahobytní.
Ale na Slovensku není. Přestože vlastní státní ideologie je nevyhnutná pro přežití národa a státu. Bez ní se národ mění na stádo slepých ovcí.

Idea hodnocení činnosti státu a jeho představitelů v kategoriích dobra a zla – silný suverénní stát je Dobro

Tato stará, přirozená myšlenka je na Slovensku tabuizovaná a zašlapaná do bláta. Proto Dobro a zlo si pro Slováky vyměnily svá místa.
Jako Dobro se prezentuje svoboda a bohatství, které v sobě údajně obsahuje liberální model, ale jedno ani druhé Slováci nemají a nemohou mít za daného stavu věcí.
Existuje rostoucí chudoba a svoboda stát se lumpenproletariátem v Londýně nebo Dublinu.
Silný suverénní stát – to je Dobro pro národ a zemi. Slabý stát, ponořený do chaosu, závislý na cizí vůli a vedený zvenku zkorumpovanou elitou – to je zlo.
Mnozí mohou namítat, že slovenský stát nikdy nebyl silný a suverénní.
Není tomu tak zcela, Slováci byli po desetiletí součástí vyspělého, prosperujícího Československa, které bylo součástí různých geopolitických bloků, ale kolonií nebylo ani před druhou světovou válkou, ani během sovětské éry.
Slovenský stát v průběhu druhé světové války, ať se o tom cokoliv říká a píše, ochránil Slováky v situaci dramatické, téměř beznadějné.
Pokud se zřekneme budování silného suverénního státu jako celonárodního cíle, potom je třeba si jednoduše přiznat – Bůh opět seslal Slovákům stát jen na to, aby tento stát byl ničen a jeho národ zotročen.
Není vyloučeno, že to tak doopravdy je, ale v současnosti s tím téměř nikdo na Slovensku nebude souhlasit.
 
Idea zodpovědnosti státu před svými občany v podobě nesporných závazků a záruk
 
Závazky musí mít nejen občané, ale i stát. Na Slovensku to zatím tak není.
Většina občanů poslušně plní své početné a těžké povinnosti, ale stát žádnou odpovědnost vůči občanům nemá, i když formálně, de iure, by měl mít. De facto nemá.
Problém je v tom, že slovenský stát celkem úspěšně nutí své občany pomocí rozvinutého represivního aparátu plnit si povinnosti, občas absurdní a nesmyslné. Zatímco občané donutit stát plnit zákon nemohou.
Slovenský stát nemůže o svých povinnostech pouze psát na billboardech v podobě předvolebních slibů politických stran o dvojnásobných platech a mýtických jistotách.
Závazky státu musí být garantované rozumnými, spravedlivými zákony a stát musí garantovat plnění zákonů o svých závazcích vůči občanům.
Tedy stát musí dát občanům reálné záruky a vystoupit v úloze moudrého, dobrého otce, nikoliv zlostné chamtivé macechy. Takový je ideál státu v každé době – a nikdo ho zatím nezrušil.
Co slovenský stát musí a může garantovat občanům z toho, co reálně nedává a negarantuje?
Bohužel, jsou to základní lidská práva, bez kterých se život mnohých Slováků postupně mění ve vyčerpávající boj o existenci.
V rámci programu Hnutí uveďme, co konkrétně musí stát zabezpečovat slovenským občanům na úrovni nesporných závazků a záruk v první řade:

Stát musí zabezpečit pro všechny, kteří chtějí, možnost pracovat.
Stát musí zabezpečit pro své občany bydlení.
Stát musí zabezpečit pro své občany i životní minimum.
Stát musí zabezpečit pro své občany lékařskou péči.
 
Myšlenka programu je jednoduchá – stát musí, což znamená, že to opravdu musí udělat.
To znamená, že existují možnosti, nástroje, jak stát donutit dělat to, co musí.
To neznamená, že stát někdy vyzkouší vytvořit 50 pracovních míst za 60-tisíc eur za každé místo a bude za to dlouho sám sebe chválit před statisíci nezaměstnaných.
To, že stát musí, znamená, že v případe nesplnění svého závazku nese odpovědnost tak, jak ji mají občané před státem.
Univerzální odpovědí současné elity Slovenska na tuto myšlenku bude – stát nemá na toto všechno peníze.
Odpověď Hnutí může být ještě univerzálnější – peníze jsou, pokud je nebudou rozkrádat všichni, kteří chtějí, počínaje Washingtonem až po Brusel, ale rozkrádat přestanou tehdy, kdy jim v tom elita přestane pomáhat.
Odpovědnost státu znamená povinnost napravovat chyby.
I zde platí to nejdůležitější – stát musí.
Jestliže například privatizace bank byla chybou – ? to je celkem očividné – bylo by prospěšnější nazvat tento proces zločinem a stát musí tuto chybu napravit.

Idea obnovy národní výroby – návratu strategických podniků pod kontrolu státu, podpory nových výrobců

Stát musí rozvíjet národní výrobu. Je to jeho přirozená a základní funkce ve všech společenských systémech a v každé době.
Jestli tato funkce selže, stát se rozpadá a uvolňuje místo jiným státům, kterým tato funkce slouží, jak má.
V současnosti slovenský stát rozvíjí výrobu jiných zemí a národů na území Slovenska a svojí vlastní výrobu plánovitě, důkladně a úspěšně škrtí.
Jestli se tato situace nezmění, Slováci a Slovensko přestanou jednoduše existovat v nejbližších dvaceti až třiceti letech.
A jestli je cíl slovenského státu v současnosti právě v tom, aby už více neexistoval ani národ, ani stát, pojďme tento cíl deklarovat otevřeně – abychom v tom měli jasno. To není vtip, ale docela konkrétní návrh: jestliže smysl slovenské státnosti dnes spočívá v likvidaci národa a státu, je třeba o tom otevřeně hovořit – taková informace pomůže mnohým Slovákům včas udělat správná rozhodnutí.
Jak obnovit výrobu, když už téměř všechna byla odevzdána do cizích rukou?
Dobrá otázka, na kterou existuje dobrá odpověď: Brát nazpět to, co bylo nespravedlivě sebráno slovenskému národu. Tedy reprivatizovat, znárodňovat, poskytovat svým podnikům a podnikatelům reálné výhody a garance.
Je načase, aby Slováci pochopili, že jakýkoliv opravdový stát vždy kontroluje strategicky důležitá odvětví výroby. Je to pravidlo bez výjimek.
Jestliže dnes už všichni souhlasí s tím, že privatizace byla zločinem století, je třeba napravovat následky tohoto zločinu. A zločince je třeba potrestat.

Idea veřejného odsouzení a potrestání zrádců národa

Je to velmi populární idea a opravdu se dá lehce uskutečnit. Je třeba pouze shromáždit informace o slovenské privatizaci na jednom místě na webu a organizovat veřejnou, spravedlivou a nepředpojatou diskusi o této informaci.
Idea může být realizována silami několika lidí.
Pokud jde o potrestání, dostaví se hned za veřejným odsouzením.
Protože vyhnání z vlastní komunity, kmene, národa se v každé době považovalo za nejtěžší trest.
Zrádcové slovenského národa, ti, kteří pomáhali a pomáhají krást a ničit své lidi, budou vlastním národem odvrhnutí. Určitě budou, je to jen otázka času. Protože zlo, které napáchali, je obrovské.

Idea ochrany slovenské půdy a nerostného bohatství

To je osudová idea. Za současného stavu věcí se Slováci co nevidět stanou bezdomovci ve vlastní zemi, protože půdu zde odkoupí za minimální ceny a za falešné peníze neznámí cizinci.
Totéž se děje všude na jihu Evropy, na Balkáně či v Pobaltí a tento proces začíná i na Slovensku.

Přitom tato idea se dá opravdu rychle a efektivně zrealizovat. Stačí okopírovat právní praxi prodeje půdy a nemovitostí v sousedním Rakousku, kde se naoko nic nezakazuje, ale získat povolení koupit pozemek nebo nemovitost je pro cizince mimořádně složité a drahé – a slovenská půda a nerostné bohatství budou ochráněny.
Na Slovensku se nachází velmi vzácný zdroj budoucnosti – pitná voda. Je dobré pro Slováky, když mají silný suverénní stát, který dokáže rozumně nakládat s tímto bohatstvím. A zlé a nebezpečné pro Slováky, jestliže je stát slabý a zkorumpovaný – národ a země mohou být zlikvidovány jen pro to, aby se cizí zmocnili zdrojů pitné vody.

Idea reálné suverenity jako jediného východiska

Formuluje se jednoduše: bez reálné suverenity slovenského státu Slováci nemohou vyřešit žádný ze svých problémů a jsou odsouzení k chudobě, bídě a pohlcení silnějšími, suverénnějšími zeměmi a národy.
Co znamená reálná suverenita aplikovaná na Slovensko? Je to možnost žít podle vlastního rozumu a schopnost řešit své problémy.
Zopakuji, slovenská státnost poznala období reálného suverénního života, proto suverenita pro Slováky a Čechy není jen prázdné slovo, nýbrž nedávná minulost.
Historicky bezprecedentním aktem realizace suverenity v Československu se stalo vysídlení sudetských Němců v roce 1945, které, i navzdory své surové formě, bylo historicky spravedlivé a posilnilo Československo jako stát.
Neloajálnost sudetských Němců vůči Československu jako státu sehrála klíčovou roli nejen při rozpadu země, ale i při rozpoutání světové války. Sudetští Němci dovolili Hitlerovi, aby jich využil a byli za to tvrdě potrestáni.
A i když rozhodnutí o vystěhovaní sudetských Němců přijímali vítězové, bez vůle československého státu toto rozhodnutí nemohlo být uskutečněno.
Novým statusem pro Slováky a Čechy je právě status kolonie.

Idea osvobození Slovenska od koloniální závislosti

Toto je klíčová myšlenka Programu. Myšlenka národně-osvoboditelská, antikoloniální a vůbec ne nová.
Složitost jejího vnímání společností spočívá v tom, že reálná a nesporná kolonizace Slovenska se udála bez války a národ ji zatím nepochopil.
Tuto myšlenku je však možné a potřebné vysvětlit – dnes vypadá jako utopie, ale zítra se mnohé věci mohou změnit.
 
Idea neutrality jako hlavní strategie slovenského Státu

Slovensko se musí stát neutrálním státem, jako je Rakousko, Švýcarsko nebo Švédsko.
Dosažení neutrálního statusu nabízí právě Slovensku obrovské výhody a právě pro Slovensko je to reálně dosažitelný cíl.
Jak ho dosáhnout, to je otázka pro budoucí, novou elitu národa, pokud se taková elita objeví.
Neutralita Slovenska může být výhodná pro mnohé jiné hráče Evropy a světa – mohou ji garantovat – nemůže však vzniknout, pokud o ni Slovensko nebude usilovat a nepostaví neutralitu za základ svojí státní doktríny.

Idea reformy volebního systému

Toto je nejdůležitější otázka – bez jejího řešení se noví lidé nemohou dostat k řízení státu.
Reforma musí být zaměřená na posílení osobního prvku a osobní zodpovědnosti v politice, na likvidaci partokracie jako slepé uličky v rozvoji demokracie.
Na Slovensku i v Evropě se dnes hovoří o přímé demokracii, tyto úvahy obsahují mnoho užitečných a racionálních prvků. Zvlášť důležitá je idea zpětné vazby zvoleného politika vůči voličům, myšlenka jeho osobní zodpovědnosti za plnění slibů, možnost odvolání politika, který si neplní závazky.
Slovensko potřebuje instituci referenda jako funkční nástroj realizace vůle většiny. Tato instituce na Slovensku prakticky nefunguje a reformu je třeba začít právě od ní – klíčové, existenční otázky života lidí musí být zařazeny do referenda.
Změny volebního systému mohou začít na nižších úrovních moci – na komunální a regionální – a musí se opírat o živé a na Slovensku dobře rozvinuté tradice obecní samosprávy.
 
Idea obnovy strategického spojenectví Česka a Slovenska

Dobré, bratrské vztahy dvou slovanských národů, Čechů a Slováků, jsou historicky unikátním příkladem.
A přestože se federativní Československo rozpadlo, bratrstvo zůstalo a zdá se, že je ještě silnější.
Nové elity Česka a Slovenska, pokud vzniknou, najdou v tomto unikátním fenoménu reálného bratrství zdroj nových velkých možností, včetně geopolitických.
 
Idea nastolení vztahů s formujícím se Eurasijským svazem
 
Tak jako většina myšlenek tohoto programu, i tato idea je zaměřená na budoucnost a může ji realizovat jen silný suverénní stát.
Eurasijský svaz se formuje jako nový geopolitický blok, který se reálně může postavit proti říši zla.
Na jeho vznik v této podobě bude rozhodující pozice Číny a je dost pravděpodobné, že Čína a Rusko uzavřou tento dlouhodobý vojenský, politický a ekonomický svazek, ke kterému se budou připojovat mnohé státy a národy.
Pro Slovensko mohou být vztahy s Eurasijským svazem strategicky důležité, mohou přinést řešení problémů, které se dnes zdají být neřešitelné.
Může být takto vyřešena i otázka jak zabezpečit neutrální postavení Slovenska – nový geopolitický útvar může mít zájem na slovenské neutralitě.

Idea slovanské jednoty  

Slováci jsou možná jediný národ na světě, který masově a upřímně věří v myšlenku slovanství. Věří tak silně, že svoji víru může přenést i na jiné slovanské národy.
Historická pravda je taková, že Slované nikdy nebyli jednotní a nikdy se nevnímali jako jeden celek. Totéž však můžeme říci o románských a germánských národech.
Pravdou je ale i to, že Slované víc cítí svoji příbuznost, svoji sounáležitost, hlavně v době válek a otřesů. A právě v takové době žijeme.
Hnutí Dobrá síla může přiblížit i jiným slovanským národům slovenské vidění slovanství a to může mít vliv na jejich způsob myšlení a hledání řešení. Protože hlavní problémy mají slovanské národy společné.

Idea přátelských vztahů s Ruskem
 
Tato idea má na Slovensku silnou podporu. Nikdo s ní nepolemizuje, ale Slovensku se zatím nedaří ji realizovat v praxi.
Proč?
Především proto, že základem mezistátních vztahů je obchod, který nikdy nebyl silnou stránkou Slovenska.
Po úspěšné privatizaci a kolonizaci Slovenska začalo být obchodování s Ruskem ještě složitější, protože slovenské ekonomické subjekty se formálně ocitly v rukách neslovenských vlastníků.
Slovensko a Rusko však mají osobitný rozměr, a to duchovní blízkost, kterou Slováci a Rusové cítí hned a kterou netřeba ani rozvíjet, ani propagovat, protože jednoduše je.
Pro sblížení Slovenska a Ruska existuje celkem jednoduchá a přirozená cesta – rozšířit komunikaci Rusů a Slováků v nejširším smyslu tohoto slova.
Pro mnohé Slováky je v současnosti Rusko zajímavé a tento zájem roste.
Mnoho Rusů o Slovensku neví téměř nic, ale když se začínají dozvídat, reakce je prakticky vždy dobrosrdečná, přátelská, často nadšená.
Slováci a Rusové se navzájem vidí pozitivními pohledy a v těchto vzájemných sympatiích spočívají i hlavní možnosti sblížení Slovenska a Ruska v současnosti.

Idea rozšíření hnutí Dobrá síla za hranicemi Slovenska
 
Je to reálná myšlenka, která spontánně napadla českou část čtenářů portálu chelemendik.sk. Podobný názor později začali vyslovovat čtenáři z Ruska, Ukrajiny a Srbska.
Pokud program Hnutí vyvolá společenskou odezvu v jiných zemích, potom Hnutí získá nové přátele a spojence, kterým určitě bude třeba pomáhat.
Dobro a Dobrá síla neznají hranice.
 
Idea obnovy kontinuity dějin a generací – zachování kulturního a duchovního dědictví národa
 
Slovákům, a nejen jim, ukradli jejich dějiny a namísto nich jim podsunuli zlostné komiksy. Tento stav je neúnosný pro jakýkoliv národ, protože  byla přetržena kontinuita dějin a generací.
Hnutí Dobrá síla považuje za neodkladnou úlohu obnovu tohoto spojení dob a generací a bude všestranně pomáhat šířit poznání o dějinách země a národa.
Zkreslené, pokřivené představy o minulosti, které jsou v podstatě pomluvy a lži, zbavují slovenskou mládež naděje naučit se samostatně se orientovat ve světě. Tuto osudovou chybu je třeba napravit.
Šířit vědomosti o slovenských dějinách, založených na faktech a svědectvích současníků, je jedním z úkolů Hnutí.
Pravda je taková: v minulosti, a tedy i v docela nedávné minulosti, Slováci byli součástí vyspělých a dostatečně suverénních států, které jim dávaly záruky, že přežijí.
 
Idea formování nové elity

Vyplývá z výše uvedeného komplexu myšlenek o silném suverénním státu. Tuto myšlenku je třeba rozvíjet, šířit a popularizovat.
Existují jen dvě varianty: nová elita buď vznikne, nebo nevznikne. Z hlediska dějin není podstatné, proč nevznikla, proč neuspěla, kdo pomáhal a kdo překážel.
Jestli nová elita vznikne, země a národ mají budoucnost.
Jestli nevznikne, elity jiných států a národů pohltí Slovensko, jako se to v dějinách stalo nejednou s jinými státy a národy.
 
7. kapitola

Jak organizovat Hnutí
 
Existují dvě nelehké úlohy, které Hnutí musí vyřešit ve fázi svého vzniku.
První úloha je standardní, řešili ji na Slovensku už mnohokrát – je třeba organizovat přípravný výbor, skupinu organizátorů, kteří začnou šířit program, sbírat podpisy, nezbytné pro registraci hnutí jako nového politického subjektu.
Pro hnutí Dobrá síla je táto úloha nelehká proto, neboť Hnutí bude společenským sdružením nového typu, s novými velkými cíli a úkoly, které vylučují současné standardní chápání politiky jako možnosti urvat si od státu něco pro sebe a odtáhnout kořist do svého doupěte.
To znamená, že Hnutí bude sdružovat opravdu nové lidi a nebude používat staré modely stranického budování z éry privatizace.
Z programu Hnutí vyplývá, že to bude sdružení stejně smýšlejících lidí, kteří sdílejí myšlenky programu a kteří jsou připravení realizovat je v praxi. Musí to být lidé přesvědčení a schopní  přesvědčovat jiné. Lidé se státnickým vědomím. Najít je a organizovat nebude lehké.
Výběr lidí je proto hlavní a absolutní úlohou Hnutí od prvního momentu jeho vzniku. Tomuto výběru bude věnován takový čas a taková pozornost, jaké si budou vyžadovat.
Druhá úloha je pro Slovensko nestandardní. Silný suverénní stát není je možný bez suverenity nad svým informačním prostorem, který na Slovensku obsadili cizí. Slovensko není okupované fyzicky, ale informační okupace je zde silnější než v mnohých jiných evropských státech a je hlavní překážkou pro šíření myšlenek Hnutí.
Odstranit tuto překážku je prvořadé – proto Hnutí začne fungovat jako mediální informační projekt, který bude krok za krokem obnovovat suverenitu slovenského informačního prostoru.
Hnutí Dobrá síla začne vytvořením slovenských médií pro Slováky – v tomto směru má autor programu dostatečné zkušenosti a možnosti.
Hnutí potřebuje svůj mediální tým, který dokáže vytvářet kvalitní obsah elektronických a tištěných médií, pracovat se sociálními sítěmi, organizovat veřejná vystoupení a diskuse. Potřební jsou přesvědčení a neprodejní mediální profesionálové, kteří vystoupí jako živé hlasy Dobré síly.
V současném Slovensku tímto způsobem nezačal ani jeden politický projekt, ale v jiných státech je příkladů úspěšného začátku prostřednictvím vlastních médií nejen mnoho, ale dá se říct, že je to dominující tendence.
Existuje hluboká symbolika historie v tom, že Program napsal ruský spisovatel v ruštině. Co tento symbol znamená, to ukáže čas.
Hnutí Dobrá síla začalo svůj veřejný život v okamžiku, kdy byl tento program zveřejněn ve slovenštině – tento moment byl zaznamenán na video a byl startovacím bodem.
Na závěr bych chtěl připomenout magická slova, která rusky zazněla do celého světa 22. června 1941 a která vyvolávají živou odezvu čtenářů portálu chelemendik.sk:

„Naše věc je spravedlivá, nepřítel bude poražen, vítězství bude naše!“