Koncem července se ve Washingtonu odehrávaly podivné, byť podle všeho příznačné scénky. Donald Trump přivítal libanonského premiéra Saada Harírího, přičemž vysoce vyzdvihl bojové operace proti Daeši a Al Kajdě v libanonském pohraničí se Sýrií, které ovšem ve skutečnosti vedl z libanonské strany jen šíitský Hizballáh. Když pak novináři chtěli znát jeho názor na Hizballáh, otázky odmítl s tím, že se poradí s experty a odpoví druhý den. Silný dojem, že netuší, kdo nebo co je Hizballáh, pak Trump už jen potvrdil, když libanonské šíitské hnutí následně hlasitě odsoudil coby sílu srovnatelnou s Al Kajdou a Daešem, s nimiž ve skutečnosti bojuje, a která chce především útočit na Izrael. Trumpovo tvrzení, že Hizballáh je „hrozbou pro libanonský stát“ pak vše už jen dál zamotalo, protože Hizballáh je v libanonské realitě jednou z hlavních politických stran a loni na podzim pomáhal rozetnout tamní vleklou politickou krizi. A když k tomu ještě americký prezident navrhl posílit libanonskou armádu coby dobrý způsob, jak snížit vliv Hizballáhu, ocitl se už zcela v myšlenkovém „outu“.

Faktem je, že americký Kongres mezitím uvalil na Hizballáh další sankce, které rozšiřují sankce z roku 2015; ty blokovaly účty každého, kdo by Hizballáh nebo jeho spojence nějak podporoval. Zvěsti o nových sankcích pronikly do libanonských médií už v dubnu a vyvolaly na tamní politické scéně paniku, že země upadne do finanční krize. Libanonští politici proto lobovali u svých amerických kolegů proti novým sankcím, ale marně. Na druhé straně ale platí, že už první sankce neměly na Hizballáh žádný větší dopad, a tak není jasné, proč by jejich rozšíření mělo mít efekt větší než nulový, natož pak na celý Libanon.

Premiér Harírí, jehož sunnitský rodový klan na libanonské politické scéně vždy zastupoval zájmy Saúdské Arábie, chtěl ve Washingtonu především uchovat americkou podporu libanonské armádě, a tak proti Trumpovu výkladu libanonské reality nahlas nic moc zásadního nenamítal. Ve hře je sice „pouhých“ 105 milionů dolarů, ale i tak. V zákulisí se ale snažil vysvětlovat, že proti terorismu bojuje celý Libanon, tedy včetně Hizballáhu, a i tak své peníze podle všeho „uhrál“, přinejmenším prozatím, vzhledem k Trumpově vizi „silné“ libanonské armády stojící proti Hizballáhu…

To už ale oddíly Hizballáhu ve spolupráci se syrskou armádou „očistily“ příhraničí od jednotek věrných Al Kajdě, načež bylo jejich skoro devět tisíc bojovníků i s rodinami – po podpisu příměří – na syrské straně naloženo do autobusů a odvezeno do zavedeného „shromaždiště“ poraženého syrského džihádu v provincii Idlíb. Ve výsledku tak Al Kajda po čtyřech letech „ukončila“ svou územní přítomnost v Libanonu, zato ale po bojích se svými rivaly zcela ovládla právě Idlíb u tureckých hranic…