„Přála bych si, abych mohla psát o těch neuvěřitelně důležitých 17 vteřinách, časovém rámci, v němž ruská stíhačka narušila vzdušný prostor. Proletěla jím během 17 vteřin. Páni. A byla sestřelena tureckými bojovými letadly. Ano. Víte co: myslím si, že nás Putin nechá za těch 17 vteřin zaplatit, jednoho po druhém; všechny… Ale, mám práci, mám budoucnost a mám život. Mám dítě a manžela. A tak nemám touhu psát o těch 17 vteřinách… Těch 17 vteřinách, které změnily život… Místo toho budu psát…“ Komentář Belgin Akaltanové v deníku Hurriyet otevřeně mluví o strachu dotýkat se politiky prezidenta Recepa Erdogana. Dva novináři z deníku Cumhuriyet, kteří byli uvězněni za „vyzrazení státního tajemství“, tedy za to, že zveřejnili další údaje o tureckých dodávkách zbraní, což je už dnes veřejným „tajemstvím“, zase už zpoza mříží, odkud je soud odmítl vypustit bez ohledu na apely z Turecka i ze světa, vyzývají Západ, a konkrétně Evropskou unii, aby ve svých vztazích s Tureckem nezametala pod koberec otázku lidských práv a svobod. Tři vysocí důstojníci armády byli uvězněni, protože chtěli kontrolovat náklad mířící k teroristům do Sýrie – obvinění mluví o „vlastizradě“ a „špionáži“. Nesouhlasit s prezidentem se nevyplácí ani podnikatelům, jejichž firmy „zničehonic“ hlásí ztráty, a aktivně s ním nesouhlasit může být dokonce smrtící – prominentního právníka a obhájce lidských práv Tahira Elciho v sobotu v kurdském Diyarbakiru podle všeho zabila policejní kulka.

Několik uplynulých dní ve státě, před nímž Evropská unie natáhla červený koberec.

Brusel Turecku totiž věnuje tři miliardy eur za to, že bude bránit přílivu migrantů do Evropy, který ale podle všeho samo iniciovalo. A k tomu navíc oživí přístupová jednání, která sice formálně započala v roce 1999, ale fakticky nikdy žádného pokroku nedosáhla. Až nyní. Brusel sice ujišťuje, že bude „hlídat“, jak bude Erdoganova vláda s penězi nakládat, stejně jako nespustí ze zřetele „dodržování“ lidských práv v Turecku. Tyto principy ale shazuje sám šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker výroky typu „Turecko přijímá dva miliony uprchlíků a dělá to velkolepým a úchvatným způsobem. Chceme Turecku pomoci a podpořit ho.“ Není divu, že turecký premiér Ahmet Davutoglu nynější jednání s EU označil za „historický den“ pro vztahy mezi EU a Tureckem, za jejich „nový začátek“. Mimochodem, není vůbec jasné, zda má Ankara kapacitu zastavit proud migrantů, který se už dal na pochod, ale „ochutnávku“ toho, jak bude tento evropský „outsourcing“ represí vypadat, už nabídla – krátce po podpisu smlouvy s EU prostě uvěznila asi 1300 lidí, kteří se prý chystali vyplout na moře směrem k Řecku.