Od sestřelení svého bombardéru nad Sýrií Rusko dál razí ostrou kampaň, v níž viní Turecko – a stále častěji i osobně prezidenta Recepa Erdogana a jeho rodinu -- z podpory Daeše. Naposledy Vladimir Putin téma rozvinul v rámci ekologického summitu v Paříži, když prohlásil, že „v tuto chvíli Rusko obdrželo dodatečné informace potvrzující, že ropa uchovávaná v zásobnících kontrolovaných bojovníky Islámského státu vstupuje na turecké území v průmyslovém měřítku. Máme všechny důvody se domnívat, že rozhodnutí sestřelit naše letadlo bylo vedeno snahou zajistit bezpečnost tras ropných dodávek do přístavů, kde je ropa překládána na tankery.“

Recep Erdogan podobná obvinění dál odmítá: „Nejsme tak nečestní, abychom kupovali ropu od Islámského státu. Pokud bude dokázáno, že jsme to dělali, podám demisi.“

Je přitom očividné, že ropné kšefty mezi Tureckem a Daešem jsou pro Rusko především záminkou k tlaku na Ankaru, aby „přehodnotila“ svou politiku v Sýrii, a nikoli snahou o naprosté zpřetrhání vztahů mezi Ruskem a Tureckem; to by obchodní a jiné sankce, které mají začít platit od 1. ledna, nebyly tak výběrové a měly by plošný charakter.

A teď k avízované rešerši Institutu pro lidská práva při Columbijské univerzitě v New Yorku.

Úvod

Spolupracuje Turecko s Islámským státem? Obvinění sahají od vojenské spolupráce a dodávek zbraní k logické podpoře, finanční pomoci až po poskytování zdravotní péče. Mluví se také o tom, že Turecko zavřelo oči, když IS útočil na kurdské Kobani.