Minulý týden jsem komentoval zprávu Českého statistického úřadu, že u nás počet cizinců žijících v naší zemi přesáhl jeden milión. (Nikdo samozřejmě nevíme, o kolika cizincích náš statistický úřad neví.) Považoval jsem to za varovné číslo. Trápím se tím, že mnoho lidí u nás – a zejména naše multikulturně uvažující progresivistické politiky – to vůbec nevzrušuje. Nevidí v tom nebezpečí? Nevšimli si tento týden toho, že „Zranění z havárie u Brna byli cizinci“ (nadpis z článku ve středečním deníku Právo)? Neříká jim tato havárie dvou našich (!) autobusů vůbec nic?

Jak uvedl šéf jihomoravské dopravní policie, „ve vozech cestovali cizinci pětadvaceti různých národností, Čech tam nebyl ani jeden.“ Jak je to možné? Mezi těmito dvaceti pěti národnostmi byli i občané Venezuely, Brazílie, Nepálu, Nigérie, Uzbekistánu, Kostariky a dalších vzdálených zemí. Nejen svět se úplně změnil, změnila se i naše země. Jde ale o to, jestli to dostatečně domýšlíme. Vypadá to tak, že to zdánlivě vášnivé debaty v našem parlamentu vůbec neovlivňuje. V nich o budoucnost naší země nejde.

Asi nás netrápí ani ztráta elementárního uvažování některých našich „odborníků“. Stejný deník uvedl na titulní stránce avízo na článek uvnitř deníku v tomto znění: „Lékařka: Mysleli jsme, že sladidla jsou lepší než cukr“. Naivně jsem si myslel, že je to nějaká reklamní kampaň nebo hloupé ambice titulkáře tohoto deníku, protože si vůbec nedovedu vysvětlit použitou první osobu množného čísla, znamenající my, lékaři. To si – doufám – lékaři vážně myslet nikdy nemohli. Tento výrok vyslovila lékařka z Centra podpory veřejného zdraví Státního zdravotního ústavu. Čili žádný laik. I v tomto svém rozhovoru ona sama přímo řekla „skutečně jsme si mysleli, že sladidla jsou lepší náhradou cukru“. Prý v nich není energie, jen sladká chuť. Tito lidé předurčují naše životy? Tito lidé nás léčí?