Vladimír Houser: Konzumní společnost

Lidé, kteří odsuzují tento motor kapitalismu, častují ho názvem: konzumní společnost, v domnění, že mu přisuzují hanlivý název.

Falešní lidumilové, sami se brodí až po krk v konzumní společnosti, se okoušejí lidi před ní chránit a tím se dostávají až na pokraj myšlenkové prázdnoty.

Tito zachránci jsou přesvědčeni, že znají lépe než lidé sami, co je pro ně prospěšné, na co mají právo, nárok a tím stále dost lidí přivádějí do sfér přeludů a vidin. O tom svědčí pomýlený názor na konzumní společnost a další souvislosti z ní vycházející.

Životní zkušenosti mně napovídají, že je nezbytné trvale upozorňovat na nebezpečí, které mezi lidi zanášejí zlatoústí apoštolové slibující jim hory doly, různé nároky a tím v nich povzbuzují ty nejnižší pudy, škodlivé všem.

Konzumní společnost, či spotřební existuje od počátku civilizace. Vše živé v přírodě, ve fauně i floře existuje a vyvíjí se na základě spotřeby. Člověk si z přírody tuto nezbytnost přinesl do svého života a jeho vývoje a nemohlo tomu být jinak a nemůže tomu být jinak ani v budoucnosti. Odmítat konzum je boj proti civilizaci

Proč lidi odsuzovat, proč jim bránit, že chtějí dobře, chutně , do sytosti jíst, pít – měli by i zdravě , že touží po slušném bydlení, po odpovídajícím oblečení, že mají potřebu se vyžívat v různých zájmových, vzdělávacích, kulturních, sportovních, cestovních atd. atd. aktivitách ? Proč vytýkat bohatým, že se obklopují různými druhy přepychu ?

Vytýkat komukoliv, nebo odsuzovat kohokoliv proto, že jeho prvořadým a rozhodujícím zájmem je úsilí za potřebou, postrádá opodstatnění, je to nesmysl.

O co jiného by měli lidé usilovat než spotřebu materiálních i duchovních hodnot ? Tato snaha, její úroveň je závislá, podmíněna tvorbou, prací na výrobě či tvorbě potřebných hodnot.

Mohou být a také jsou oprávněné námitky, že jsou lidé, kteří mají neúměrnou, zbytečnou spotřebu, že odchází ke konzumní přesycenosti a tím plýtvání a znehodnocování hodnot a hazardu s nimi.

Ano, to je pravda !

Může se to nazvat jako vady na kráse konzumu.

Ale !

Kvůli těmto vadám odmítat konzumní společnost, která plně respektuje svobodné rozhodování lidí o své potřebě a která se dá nahradit jenom násilnou distribucí vyznačující se omezováním až vyloučením svobody rozhodování člověka, je vrchol slabomyslnosti.

Otázky zní.

Kdo by měl lidem ve svobodné demokratické společnosti určovat co a kolik mají spotřebovat ? Dají se stanovit kritéria spotřeby té či oné hodnoty pro toho či onoho člověka? Kdo je oprávněn tato kritéria stanovit ? O které materiální či duchovní hodnoty bychom měli usilovat nebo úsilí zvýšit či omezit ?

Odpovídám takto !

Různost lidí v různých podmínkách vede k různé spotřebě různých hodnot. Všechna tato různost se navíc stále vyvíjí a tím i mění. Vliv na tuto různost má také nabídka, poptávka, místo, čas atd.

Shrnutí všech růzností nás přivede k poznání, že pokusy kohokoliv, kdo by chtěl lidem určovat, co mají, jak mají, kde mají, jaké množství, kvalitu atd. mají spotřebovávat jsou pokusy zbytečné, nerealizovatelné, svobodu člověka omezující a tím i prohrané

Přesto existuje soubor faktorů, který jenom v demokratické společnosti umožňuje svobodnému člověku odpovědně rozhodovat o své spotřebě. Jsou to: pracovitost, schopnost, znalost, moudrost, aktivita, iniciativa, podnikavost atd. atd.

Takto vybavený člověk si je vědom, nebo by si měl být vědom, že podstata jeho konzumování spočívá ve vztahu k jeho možnostem. Má-li v souladu svoji potřebu, svá přání, touhy a chtění se svými možnostmi je realizovat, stává se šťastným a využívá kladnou závist k tomu, aby dociloval lepších výsledků ve své činnosti a tím rozhojňoval své možnosti k uspokojování svých měnících se přání a tužeb. Vyhýbá se mu záporná závist k tomu, která bezpečně vede k nenávisti vůči všem a všemu co je a kdo je lepší a která je také zdrojem zhoubné rovnosti.

Všechny tyto rozporuplné procesy nejlépe řeší svobodný tržní systém, čili lidé sami.

Konzumní společnosti patří náš vděk za to, že vždy v minulosti umožňovala a umožňuje dodnes bohatým lidem žít v přepychu.

Nemálo lidí dennodenně se zaujetím opakuje: bohatí nevědí, co roupama dělat, žijí v přepychu, obklopují se luxusem atd. zatímco mnozí lidé žijí v bídě, chudobě, hladoví.

Ano, to byla vždy v minulosti a je dosud pravda.

Příčiny tohoto neutěšeného stavu jsou nejen na straně bohatých, ale i na straně chudých. Přepych v tom však zápornou roli nehraje.

Právě naopak !

Přepych a luxus má v sobě více sociálního cítění s chudými, protože na to má prostředky, než všichni ti levičáci dohromady, kteří hubou kecají o nutnosti pomoci chudým a korunou smrdí. Jediné, co mistrně ovládají je lidská špinavost v tom – pomáhat z cizího – bohatým brát a chudým dávat.

Prostředky přepychu !

Přepych a luxus musí někdo vymyslet a vytvořit a to vyžaduje mnoho duševní i fyzické práce, v mnohém i umělecké a také slušně honorované. Je to práce pro hodně lidí a je to vysoce sociální. Přepych a luxus vyžaduje vysoký stupeň opatrování, opravování a opět práce pro hodně lidí a to je vysoce sociální.

O nezbytnosti a prospěšnosti přepychu, o nádherné lidské rozmařilosti nám jako vždy poslouží historie. Díky tomu, že bohatí v té které době holdovali luxusu, vzniklo až neskutečné množství krásy a bohatství v podobě pyramid, hradů, zámků, katedrál, chrámů, mešit, městských paláců, selských stavení, parků a rozmařilé krásy jejich interiérů atd. to vše přináší a přinášelo lidem práci a nezapomenutelné prožitky z krásy.

Spolu s historií také příroda nás nezvratně poučuje o nezbytnosti a prospěšnosti přepychu.

Příroda přímo zázračně kypí přepychem, až neuvěřitelně plýtvá nevídaným, obtížně spočitatelným množstvím druhů, tvarů, barev, užitečnosti, neustálých změn, krásou a také schopností opět a znovu mít sílu všechen nenapodobitelný přepych obnovovat ve fauně, floře, na souši i ve vodě. Člověk, plod a součást přírody by se měl chovat v rozporu s přírodou ? Člověk má svatou povinnost alespoň nepatrnou částí se přibližovat k přepychu přírody, neboť je to v jeho prospěch.

Přepych a luxus mají jednu z rozhodujících zásĺuh na rozvoji veškerého umění i techniky. Barbarem, nevzdělancem, člověkem primitivní kulturní úrovně označujeme každého, kdo nemá úctu, neváží si a někdy i ničí nenahraditelné historické, krásou a přepychem oplývající skvosty, které jsou výsledkem tvůrčí práce našich předků holdujících přepychu. Dokonce na záchranu a údržbu tohoto dědictví máme památkový úřad a památkáře.

Totéž platí o krásách přírody.

Návštěvy a obdiv krás lidového umu, dokonce i jeho torza a zříceniny, poznávání krás přírody jsou náplní celosvětového turistického ruchu. Je to odvětví jedno z nejvýnosnějších a pro některé státy výrazně rozhodující, přinášející práci milionům lidí. Je to skutečně sociální cítění a nejen plané žvanění.

Končím skvělou myšlenkou Tomáše Bati: „Dejme si dobrý pozor na muže, který k nám přichází s lichocením, který nám mluví o našich právech, naší dokonalosti, o tom, co se pro nás mělo udělat a neudělalo se. Jestliže dopustíme, aby tyto tlachy hovící naší samolibosti ovládnou naše srdce, v tu chvíli již jsme opustili půdu skutečnosti a vnášíme se v říši pověry.“

Vladimír Houser

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.