Štvaní proti Rusku se ozývalo v poslední době daleko silněji, než si to situace žádala a daleko více než v jiných zemích, možno říci, ve všech zemích světa vyjma snad Británie a určitých amerických struktur. Poláci a Baltské země mají s Rusy špatné zkušenosti a jsou v jakési permanentní opozici, nicméně jejich rétorika je zaběhnutá a má svoji normovanou formu projevující se větší věcností a argumentací. Naše štvaní zaznívá už určitou dobu z určitých politických stran a sdělovacích prostředků a je směřováno do prostředí, které na to není zvyklé a oponuje. Síla zapojení je tedy veliká a agresivní spoléhaje na známý fakt, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Národ tedy zdaleka není přirozeně protirusky naladěn, ale je spíše poštván, manipulován a naveden. Protože se to nedaří v takové míře, jak by si aktéři přáli, zaznívají aktivistické a propagandistické manipulační výrazy jako: zrádce, ruský troll, agent Moskvy apod., které třeba v Polsku neuslyšíme, a proto v tradičně protiruské zemi je diskuse méně vypjatá a má blíže k pravdivosti než u nás. Jak věcně a normálně se mluví o Rusku v Rakousku je neuvěřitelně překvapivé. Neuslyšíme téměř vůbec u nás běžné štvavé výroky.

Nemyslím si, že za tento stav mohou Rusové, ti si nás posledních třicet let nevšímali víc než jiných obdobných zemí. Provokace začaly od nás, nikoliv však od lidu a jím zvolených představitelů, ale od mocenských struktur projektovaných v univerzitní, umělecké, částečně podnikatelské a politické sféře. Viditelné je mocenské spojení tajných služeb s některými sdělovacími prostředky, do kterých se určité informace předávají za účelem vyvolávání určité nálady ve společnosti a tlaku na vládu. Pomníkovou válku nezačali Rusové, ani přejmenovávání ulic, ani uctívání Vlasovců, pro Rusy zrádců; potom problematická nedokázaná kauza Vrbětice. Třicet let po pádu komunismu je to opravdu viditelně aktivizované a není přímým důsledkem pádu režimu a nějakého odporu k němu. Zeptejme se: proč tato aktivita směřující k rozbourání vztahů zrovna teď?

Nepřátelství k Rusku není tradiční

Vzhledem k tomu, že Rusko je poměrně vzdálenou zemí, nebyly styky s Ruskem během středověku významné, později náš stát nebyl subjektem mezinárodních vztahů a nakonec zanikl. Styky navázali obrozenci, kteří hledali spojence ve svém boji za emancipaci českého národa. Bylo zapotřebí vybudovat myšlenku slovanství, která byla odpovědí na německé národní sjednocení. Rusko bylo mnohdy glorifikováno, přestože o nás nic nevědělo, car se o nás nezajímal. Ti, kteří se do Ruska dostali, pokud nebyli velkými zpátečníky, nemohli vidět v ruských poměrech nějaký vzor. Situace se ovšem měnila, přebytek obyvatelstva se od nás stěhoval do zámoří a také do Ruska, kde car vytvořil podmínky pro usazení na Volyni. Mnoho Čechů žilo v různých částech Ruska, někde celé vesnice. Byl to celkový trend vystěhovalectví z Evropy, Němců bylo v Rusku mnohem více. Česká inteligence hledala v zahraničí podporu pro obnovení české státnosti. Nacházela ji nejvíce ve Francii a Rusku.