Zbyněk Fiala: Co zjistila Blažkova komise?

Sněmovna si vyslechla zprávu Blažkovy komise ke sloučení ÚOOZ a ÚOKFK, tedy komise, jejíž název není o moc kratší než samotná zpráva: Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prověření činnosti příslušníků Policejního prezidia České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie České republiky a státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v souvislosti s reorganizací ÚOOZ a ÚOKFK Policie České republiky k 1. srpnu 2016.

http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/054schuz/s054365.htm

Uf, to byla nuda. Ale jen do tohoto místa. Už předtím jsme ČT informovala, že Blažkova komise podala dvě trestní oznámení na olomouckého státního zástupce Petra Šeredu a vyšetřovatele GIBS Milana Vaculíka.

Ze samotné zprávy se pak dozvídáme věci, nad kterými se točí hlava. Vyvolávají podezření, zda smyslem reorganizace není to, aby bylo odhalování zločinu komplexní – po doplnění o jeho ukrývání.

Předseda komise, poslanec za ODS Pavel Blažek, někdejší ministr spravedlnosti, se snažil působit sebevědomě, jako ten, kdo našel škůdce, kteří nám to tu chtěli rozhodit. Avšak než se dostal ke svým závěrům, musel sdělit, co bylo na začátku. Tedy, že:

„Koncepční nebo strategické materiály, zpracované za působnosti současného policejního prezidenta, slučování útvarů s celostátní působností neřeší a ani se o něm nezmiňují. Zástupci policejního prezidia neměli v souvislosti s návrhem změny zpracovány žádné aktuální a podrobné analýzy nebo statistiky, které by podporovaly jimi prezentované důvody.“

Dovolil jsem si zdůraznit klíčová slova, aby bylo jasné, že ke sloučení došlo hlavně proto, že se vynořil problém, kdy někdo nutně potřeboval možnost do vyšetřování aktivně zasáhnout shora. Kdo? A proč? To je podstata věci.

Další důležitý prvek, který zpráva zmiňuje:

„Představitelé státních zastupitelství s ní byli obecně seznámeni až na konci května 2016, to jest těsně před odesláním referátníku ministrovi vnitra. Tento referátník byl odeslán 31. května 2016. Rozhodnutí Tomáše Tuhého a Zdeňka Laubeho sloučit oba útvary pod jednotné vedení přitom bylo prezentováno jako konečné a neměnné. Projednávání konkrétních dopadů změny na komunikaci mezi NCOZ a státními zastupitelstvími a na kontinuitu probíhajících trestních řízení započalo až po medializaci organizační změny.“

Zvýraznění klíčových slov je opět moje. Je z toho zřejmé, že nešlo ani tak o policii, jako o státní zastupitelství, která podléhají jinému ministerstvu. Tomu se prostě rozkopla budka, aby tam bylo vidět. O přípravách informováni nebyli, a jen díky médiím, která do toho vlítla, masakr neproběhl v plném rozsahu.

Ostudnější zprávu o české demokracii jen tak neuslyšíme. Naznačuje, že smyslem koaličního vládnutí není naplňování nějakého dlouhodobějšího programu s pozitivním výhledem, ale potírání koaličních partnerů a trestání za cokoliv, co by mohlo přerůst ve volební výhodu. Síla je důležitější než právo. Ukazuje na to pozoruhodná věta, které se komise nemohla vyhnout:

„Na úrovni státního zastupitelství, Policie ČR, ale ani mezi jednotlivými policisty není jednotný právní názor na rozsah sdílení informací z trestního řízení v rámci řídící struktury Policie České republiky.“

Tady bychom se mohli shodnout, že sjednocení právních názorů v demokratické republice není úkolem ministrů, ale soudů, v celé škále až po ten ústavní nebo obdobný orgán na úrovni EU. Obvyklá je snaha konfliktům předejít, proto existují legislativní rady, komise, srovnávací studie, mezirezortní konzultace nebo připomínková řízení na principu – když nevím, tak se zeptám. Pokud jsou rozpory neřešitelné, musí to řešit parlament.

Každá institucionální změna v prostředí, ve kterém není jednotný právní názor na její oprávněnost, proto musí nejprve vyrazit po jedné nebo druhé větvi jistoty práva, než sáhne po sekeře a zatne. Opačný postup - pokud je úmyslný - je třeba nazvat pohrdání právem, sténajícím pod botou diktátora. O pouhé nedbalosti nebo neznalosti bychom pak mohli mluvit v případě, že to úmyslné nebylo. Obojí diskvalifikuje.

Poslanec Blažek v úvodu sdělil, že zprávu schválilo všech sedm členů. To bych si přeložil tak, že po velkém boji byl osolen každý, uhráli jsme plichtu a můžeme přejít k další šachovnici.

Ale přečtěte si to sami. Tohle je souvislý blok textu z úvodní pasáže té části zprávy, která se nazývá Nejpodstatnější faktická zjištění (zvýraznění jsou moje):

„Prověřovaná změna spočívala ve sloučení ÚOOZ a ÚOKFK do Národní centrály pro boj s organizovaným zločinem, čímž byla zřízena takzvaná střechová řídící struktura: ředitel - náměstci - ředitelé sekcí. Odbory ÚOOZ a ÚOKFK odpovědné za prověřování a vyšetřování trestné činnosti byly beze změn v náplni činnosti zařazeny pod jednotlivé sekce. Podle vyjádření policejního prezidenta Tomáše Tuhého i jeho bývalého náměstka Zdeňka Laubeho měla tato změna umožnit pružnější reakci vzniklého útvaru na vývoj kriminality a provádět v nich v případě potřeby další organizační kroky včetně zpřesnění nebo změny náplně činnosti jednotlivých sekcí.

Ředitelé dotčených útvarů byli se změnou seznámeni ve druhé polovině května 2016. O seznámení nebyl pořízen zápis. Představitelé státních zastupitelství s ní byli obecně seznámeni až na konci května 2016, to jest těsně před odesláním referátníku ministrovi vnitra. Tento referátník byl odeslán 31. května 2016. Rozhodnutí Tomáše Tuhého a Zdeňka Laubeho sloučit oba útvary pod jednotné vedení přitom bylo prezentováno jako konečné a neměnné. Projednávání konkrétních dopadů změny na komunikaci mezi NCOZ a státními zastupitelstvími a na kontinuitu probíhajících trestních řízení započalo až po medializaci organizační změny.

Koncepční nebo strategické materiály, zpracované za působnosti současného policejního prezidenta, slučování útvarů s celostátní působností neřeší a ani se o něm nezmiňují. Zástupci policejního prezidia neměli v souvislosti s návrhem změny zpracovány žádné aktuální a podrobné analýzy nebo statistiky, které by podporovaly jimi prezentované důvody.

Zástupci policejního prezidia se odvolávají na strategické a koncepční materiály z předchozích období, které se datují již od roku 1993, jak je zmíněno v materiálech v roce 2007, které byly komisi předloženy. Tyto dokumenty se v různých variantách zmiňují o možnosti spojování útvarů. Argumenty pro prověřovanou organizační změnu jsou v podstatě převzaty z těchto dokumentů. Ne ve všech materiálech však bylo sloučení útvarů považováno za vhodné řešení.

Neexistence analýz nicméně automaticky neznamená, že předložené argumenty byly nesprávné. Útvary s celostátní působností mohly podle interních policejních předpisů šetřit, prověřovat nebo vyšetřovat skutek, který nepatřil do jejich působnosti upravené interním aktem řízení. Podle téhož pokynu vždy také existovala možnost nevkládat v konkrétní trestní věci dokumenty do systému elektronického trestního řízení, známého ve zkratce ETŘ.

To mohlo vést k situacím, které jsou v důvodech pro změnu obecně uvedeny. Celorepublikové útvary řídí náměstek policejního prezidenta pro SKPV, který je podřízen policejnímu prezidentovi a pro výkon své činnosti potřebuje určité informace o probíhajících trestních řízeních. Na základě shromážděných podkladů lze usuzovat, že změna proběhla s cílem mít sjednocený přehled o probíhajících trestních řízeních. Nelze však dovozovat, že by tyto informace měly být předávány neoprávněným osobám.

Komise také opakovaně v rámci výpovědi svědků zaznamenala názor, že mezi oběma útvary, zejména mezi jejich řediteli, neprobíhala dostatečná komunikace a že existovala dokonce určitá řevnivost mezi orgány ÚOOZ a ÚOKFK. Tato situace však nikdy nebyla ze strany nadřízeného, kterým byl náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, kázeňsky řešena. Stejně tak zůstalo bez postihu údajné obcházení či neplnění povinností podle interních aktů řízení. Naopak, vedoucí těchto útvarů pobírali vysoké odměny za svoji práci, což potvrzovalo, že s jejich prací byla do určitého okamžiku spokojenost, a mohlo budit dojem, že vše dělají správně.

Na úrovni státního zastupitelství, Policie ČR, ale ani mezi jednotlivými policisty není jednotný právní názor na rozsah sdílení informací z trestního řízení v rámci řídící struktury Policie České republiky. Obecně se má za to, že nadřízený policista je oprávněn znát to, co potřebuje k výkonu své činnosti v souvislosti se svou odpovědností za činnost podřízených útvarů. Vnímání rozsahu potřebných informací je ale různé.“

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.