Zbyněk Fiala: Čtó dělať aneb Co chystá Labour Party

08.11.2019 16:14

Lidé mají pravdu, když jim nestačí kritika minulých chyb a chtějí vědět, jak dál. Ostatně na začátku jednoho velkého impéria byla správně položená otázka – Co dělat? Levicovou inspiraci hledejme v radikálním programu britských labouristů.

Zbyněk Fiala: Čtó dělať aneb Co chystá Labour Party
Foto: Archiv vydavatele Vaše věc
Popisek: Zbyněk Fiala

Britské volební průzkumy zatím vypadají jednoznačně – 4. listopadu měli konzervativci v průměru 38 procent preferencí a labouristi 26 procent. Zdálo by se proto, že předčasné volby, které mají proběhnout 12. prosince, budou jen formálním demokratickým cvičením. Tomu ale neodpovídá neochota bezpočtu velikánů vyslovit nějakou předpověď (s výjimkou těch, kdo jsou povinni tvrdit, že „vyhrajeme my“). Chystaný volební program labouristů bude opravdu hodně radikální, což je podle jedněch jeho slabina, podle jiných naopak přednost. Doba Tonyho Blaira, kdy snahou Labour Party bylo moc se nelišit, je pryč, lidé chtějí zásadní změnu.

Stojí zato nahlédnout do kuchyně strany, která překvapivě uspěla už v předchozích mimořádných volbách, a to měli konzervativci na začátku přes 40 procent. Je tu také fakt, že Konzervativní strana je nyní jednoúčelovou stranou pro Brexit, takže ztrácí koaliční potenciál. Labour Party se tak může dostat k vládní moci i bez volebního vítězství, stačí slušný výsledek.

Něco na těch obavách z vládního střídání bude, když Financial Times věnovaly celý týden svých zásadních analýz „Corbynově revoluci“. Proto by i česká levice měla zpozornět, kam se ten svět sune. Tohle jsme se dozvěděli z úvodního představení reformního celku, který by už na začátku příštího roku mohl být prudce aktuální.

ZDE

Dříve se považovaly navrhované reformy labouristů za divočinu, píší FT, ale tu překonala vyhlídka Brexitu bez dohody.  Varování, že labouristi si zahrávají s budoucností Británie, tak ztratilo na své údernosti.

Architekt reforem, stínový ministr financí John McDonell navrhuje znárodnění železnic, vody, pošty a elektrické distribuční sítě, dále výrazné zdanění bohatých, povinný převod desetiprocentního podílu zaměstnancům velkých společností, radikální reformy nájemního bydlení a rozsáhlé půjčky na veřejné investice. V další etapě uvažuje o čtyřdenním pracovním týdnu, zastropování odměn pro vrcholové manažery, zrušení bonusů pro bankéře City, zavedení předkupního práva pro nájemníky a změně pozemkové daně, která dolehne na největší vlastníky.

Velký vliv na orientaci strany má odborový svaz Unite a občanské hnutí Momentum. Jeho zakladatel Jon Lansman říká, že je třeba dosáhnout výrazného přerozdělování, takže velké skupiny obyvatelstva budou mít zájem na pokračování labouristické vlády. McDonell to přerozdělování konkretizuje: Jde o to přesunout těžiště moci od kapitálu k práci. Sebrat kontrolu akcionářům, velkým pozemkovým vlastníkům a zájmovým skupinám a předat ji zaměstnancům, spotřebitelům a nájemcům. Znamená to přepsat základní ekonomická pravidla.

Část plánů už byla zveřejněna. Pokud jde o financování reformního programu, počítá s posílením daňových příjmů o 49 miliard liber ročně a vytvořením Národní investiční banky, pro kterou by se získalo z trhu 250 miliard liber. Levicový program dále zdobí znárodnění řady veřejných služeb, posílení odborářských práv, výstavba jednoho milionu sociálních bytů nebo prudký nárůst minimální mzdy.

Labouristická vláda chce odborům zjednodušit podmínky pro vyhlášení stávky. Nový přístup čeká platformy pro sdílení, jako je třeba Uber (gig economy), kde by měli mít všichni řidiči práva zaměstnanců s nemocenským pojištěním, rodičovskou dovolenou a ochranou proti nespravedlivému propuštění. Zaměstnanci velkých firem by měli mít zastoupení ve správních radách a někde by měli být volení zástupci součástí vedení. Společnosti, které se ucházejí o vládní zakázky, budou muset zastropovat nejvyšší mzdy v poměru 20:1 (k té nejnižší).

Corbyn prý zatím stáhl návrh „lidového kvantitativního uvolňování“, že by si vláda „tiskla“ peníze na výstavbu domácí infrastruktury, tedy peníze kryté budoucími výnosy, jak to hlásá „moderní monetární ekonomie“. Chystá však zvyšování daní, zejména pro nejvyšší příjmy nad 80 tisíc liber ročně (nad 200 tisíc korun měsíčně), dále daň z finančních transakcí a zvýšení korporátní daně z 19 na 26 procent. Z dalších dokumentů prosvítají úvahy o zrušení daňových výjimek pro miliony vlastníků nemovitostí, konkrétně daně z kapitálového zisku, který vzniká růstem cen na realitním trhu. Fakticky se jedná o důsledky desetiletí nízké úrokové míry, které vyhnalo spekulativní peníze z neplodných bankovních účtů a nafouklo jimi nemovitostní bublinu.

Největší pozornost však přitáhl návrh, že v každé velké společnosti, ať soukromé, veřejné nebo zahraniční, která působí na britském území, by mělo být během deseti let převedeno zaměstnancům 10 procent vlastnického podílu. Bude s tím spojeno právo na spolurozhodování i na dividendu, ale ta bude zastropována 500 librami ročně. Zaměstnanecký podíl bude nepřímý, přes Fond inkluzívního vlastnictví (IOF), který pak bude hospodařit s výnosy nad zmíněný strop. Zajímavý je rovněž návrh, aby krátkodobí akcionáři (podle nějakého časového testu) naopak rozhodovací práva ztratili. Zvažuje se také, aby společnosti, které neplní environmentální kritéria, byly vyloučeny z Londýnské akciové burzy.

Další součástí programu je univerzální základní příjem, ale zatím jen jako místně omezený pokus. Problém ubývající práce, kterou nám seberou roboti, má řešit také čtyřdenní pracovní týden. Do mezinárodních obchodních ujednání mají proniknout pravidla spravedlivého obchodu (fair trade).

Znárodňování veřejných služeb, jako je voda, by nebylo za tržní cenu, ale za vykazovaný nominál kapitálu. Je možné, že by do toho spadly i vadnoucí ocelárny, což by bylo po Brexitu snazší než při zachování členství v EU. To patří k důvodům, proč Corbyn v té věci lavíroval. Teď už přistoupil na to, že by souhlasil s dalším referendem, ale ne hned, podobně jako s referendem o skotské nezávislosti. Spousta politických závazků může být tedy svazujících, ale i kdyby myšlenky padaly pod stůl, stálo za to je prozkoumat a zařadit do ideové výbavy opravdové levice.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…