Předběžný odhad růstu české ekonomiky naznačuje meziroční skok o 4,5 procenta, uvádí ČSÚ. Z dalších skromných informací se dozvídáme pouze to, že nebyl tažen exportem: „Podle předběžného odhadu přispěla k rychlému růstu zejména domácí poptávka, podpořená rostoucí spotřebou domácností i investiční aktivitou firem.“
Máme tedy první zprávy o tom, kam se to hnulo, ale je k tomu jen minimálně čísel. Větší podrobnosti o tvorbě a užití HDP za 2. čtvrtletí budou k dispozici 1. září. Navazující čtvrtletní sektorové účty, kde se dozvíme i konkrétní míře investic nebo příjmu a spotřebě domácností, dostaneme 3. října.
Zatím tedy víme, že HDP ve 2. čtvrtletí bylo o 2,3 procenta větší než v 1. čtvrtletí a dokonce o 4,5 procenta větší než před rokem. Láká to vynásobit čtvrtletní růst čtyřmi a těšit se na rok na hranicích dvouciferného výsledku. Tak to ale určitě nebude. Třeba loni se růst v létě téměř zastavil. Analytici proto hodnotí lepší čtvrtletní číslo jako potvrzení prognózy celoročního růstu na hranici 3 procent.
Aktuální čísla jsou tedy skutečně jen velice předběžnými odhady. Ale chvíli je berme vážně jako zprávu, že ekonomika teď vydělává víc než peníze. ČNB udržuje svoji základní sazbu (dvoutýdenní repo) hodně dole, zatím ji zvedla jen na 0,25 procenta. Další ze statistik pak říká, že náklady úvěrů poskytnutých domácnostem činily na konci druhého čtvrtletí 2,32 procenta. To už je také nízko, ale je už to s tím hospodářským růstem srovnatelné.
Souvislost však není jen náhodná. Míněná zpráva ČSÚ nás upozornila na fakt, že HDP je teď taženo domácí poptávkou, spotřebou domácností a investicemi. Jak velký je podíl obou složek, to nám ukážou až sektorové účty. Ale už teď se můžeme podívat na data těchto účtů z předchozích čtvrtletí, abychom věděli, na co to navazuje. A zjišťujeme, že spotřeba domácností se znovu odděluje od příjmů. Domácnosti zrychlily spotřebu více, než vydělávají. Část zrychlení hospodářského růstu je tedy na dluh.
https://www.czso.cz/csu/czso/cri/ctvrtletni-sektorove-ucty-1-ctvrtleti-2017 (příloha - Graf 2)
Rozdíl není velký, ale zvětšuje se. V prvním čtvrtletí letošního roku spotřeba rostla, přestože příjmy klesaly. Kde se vzal ten rozdíl? Velký britský ekonom John Maynard Keynes kdysi vnesl do ekonomie démonickou proměnnou „živočišné pudy“. Fakticky jde o intuitivní vztah k budoucnosti, který je založen na tom, jestli se lidé bojí, nebo nebojí. Když se bojí, šetří, a když se moc šetří, obchod vázne, to dá rozum. Za krize se báli, spotřeba vázla. Teď už se bojí méně. Čísla z prvního čtvrtletí tedy naznačovala, že i když reálný příjem domácností na obyvatele mírně klesl, lidé chtějí dohnat potlačenou spotřebu minulých let. Vypustili své „živočišné pudy“ vstříc lepší budoucnosti, na kterou si zatím půjčí.
Větší ochotu půjčovat si povzbuzuje také růst cen nemovitostí (u těch, kdo je mají) a nízké úrokové sazby (u těch, kdo si chtějí opatřit bydlení). Svoji roli však nepochybně hraje i to, že výše českých mezd se stala významným politickým tématem. Vláda pochopila, že lidé se nechtějí smiřovat postavením těch, kdo vyrábí v exportní kvalitě, ale dostane za to méně než za nejpodřadnější šmejd.
Nejúčinnější pákou pro zvyšování mzdové hladiny je pochopitelně minimální mzda, kterou lze nařídit. To je také důvod, proč si podnikatelský sektor najímá prodejné analytiky a novináře, kteří do zblbnutí opakují, že to bude mít „likvidační vliv“ a způsobí to nárůst nezaměstnanosti. Teď už se fňukálci najímají hůře, protože minimální mzda vzrostla a nezaměstnanost klesla.
Vraťme se k HDP. Když se zaměříme na to, kdo co udělal, je to zatím více „lidi pro HDP“ než „HDP pro lidi“. Je to víc o naději, proti které si lidé půjčují. Zatím se nic nemění na koloniálním charakteru české ekonomiky, která zůstává nalepená na minimální mzdy, protože musí přijímat odbytovou cenu, jakou diktují zahraniční odběratelé. Kdybychom od té naděje chtěli, aby měla dlouhodobější základy, museli bychom vidět, že oživlé domácí poptávce vychází vstříc také větší domácí produkce. Domácí firmy pro domácí zákazníky z domácích zdrojů.
Taková změna však sama nevznikne, musí se jí pomoci nějakým strategickým manévrem hospodářské politiky, abychom pronikli z koloniálního obklíčení. To by ovšem chtělo rozpálenější „živočišné pudy“ i na straně vládních stratégů a politiků. Pud nasměrovaný do větší ochoty tvořit, ne jen osolit nejbližší soupeře a vyhrožovat válkou vzdáleným zemím.
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
