V Německu si lámali hlavu, proč je ve východní části země méně případů onemocnění koronavirem na počet obyvatel než v té západní. Stačilo překročit někdejší hranici NDR a bylo jich polovic. Jednou z teorií bylo, že je to vliv tradičního očkování proti tuberkulóze starší vakcínou BCG, která se používala v někdejším východním bloku.

Virologie by tento problém řešila jinak, ale zajímavý pokus, jak do věci vnést světlo, přinesli němečtí ekonomové Richard Blum z Leibnizovy univerzity v Hannoveru a Maxim Pinkovskiy z Federal Reserve Bank of New York. Vyšli z toho, že v NDR bylo povinné očkování v letech 1953 až 1990, zatímco ve Spolkové republice bylo toto očkování doporučováno jen krátce v letech 1961 až 1975. Pozná se tedy větší odolnost vůči koronaviru podle toho, kdy se kdo narodil?

Ukázalo se, že nikoliv. Podrobnější pohled na věkové rozložení nákazy koronavirem v Německu našel rozdíly v počtech případů kovid-19 na východě a na západě nejen u těch starších, kde by mohl být vliv očkování vakcínou BCG, ale také u mladších ročníků, kteří už toto očkování nezažili. Jako zřetelnější příčinu rozdílů v intenzitě pandemie na východě a na západě země ekonomové nabízejí rozdělení každodenních cest za prací. Je to překvapivé, ale od časů sjednocení Německa se na tom příliš nezměnilo. Většina obyvatel starých spolkových zemí pracuje na západě, odkud se nákaza šířila. Zato většina obyvatel východních spolkových zemí je nadále zaměstnána na východě, a tak podle ekonomů prostě nějaký čas trvalo, než k nim koronavirus dorazil.

V době, kdy se pandemie rozšířila i do nových spolkových zemí, už byla podchycena sociálním distancováním a dalšími opatřeními. Proto byl její úder byl slabší, jak dokládají počty případů na milion obyvatel. Vysvětluje se tím i fakt, že rozdíly byly patrné hned u bývalé hranice. Nákaza tedy neukázala ani tak to, jak Němci žili dříve, jako to, jak žijí dnes.