Co všechno má vliv na ceny ropy? V úterý klesly ceny o více než pět procent v reakci na prohlášení předsedy rady guvernérů Fed Jeroma Powella, že rychlejší oživení urychlí také konec podpůrných opatření Fedu v podobě obrovských nákupů dluhopisů. Nákupy dluhopisů jsou základní metodou, jak centrální banky přidávají do oběhu nové peníze – zejména v situacích, kdy by takové dluhopisy nikdo jiný nekoupil. Pokles cen ropy v takové situaci je trochu na hlavu, protože rychlejší oživení obvykle vyvolává růst poptávky a ceny rostou. Ve skutečnosti je to reakce na fakt, že to, co vázlo, byla nabídka. Vyhlídky rychlejšího oživení probudilo olejáře a jejich touhu, aby u toho nechyběli. Cena klesá, protože těžba roste.
Avšak reakce na prohlášení Fed o chystané změně chování nemusejí být vždy tak přímočará. Stačí se ohlédnout pár let do minulosti. Roku 2013 běžela podobná stimulace typu „kvantitativního uvolňování“ (quantitative easing, QE), čili déšť dolarů, který měl rozhýbat zamrzlé finanční trhy. Pro zmírnění nějakého procesu lze použít v americké angličtině výraz „taper“. Když však v květnu tehdejší šéf Fedu Bernanke v americkém Kongresu naznačil, že může ukončit čtyřleté „kvantitativní uvolňování“, vynořil se také navazující výraz „tantrum“, který bývá v běžné řeči rezervován spíše vzteklému řádění dítěte, kterému jsme odepřeli zmrzlinu. Vypuklo „taper tantrum“, divoké přizpůsobování novým podmínkám, založené na očekávaném poklesu dostupnosti peněz a růstu úrokové míry.
Ještě dříve, než se cokoliv stalo, a ono se pak ještě roky nestalo, začaly panické prodeje nízko úročených dluhopisů, raději v předstihu, než je ty nové lépe úročené ještě více znehodnotí. Efekt zmírňovacího běsnění se však okamžitě přelil i na globální trhy. Zejména rozvojovky najednou pozorovaly prudký únik kapitálu, který prchal do bezpečného přístavu domácího dolaru. Země s velkým podílem zahraničního zadlužení prožívaly otřes, neboť dolary mizely a vlastní měna slábla, takže se obtížněji lákaly zpět. A do toho ta vyhlídka zvýšení úrokových měr.
Také tentokrát vylákal z Fedu informaci o jeho úmyslech Kongres, neboť Jerome Powel vypovídal před senátním bankovním výborem. Zpráva je ve skutečnosti trochu zamotaná. Jestliže Fed mluví o rychlejším než očekávaném oživení, myslí na to, jak je přibrzdit, aby mu inflace nepřerostla přes hlavu. Je tu trochu časová disharmonie. Ještě to není, ale už se reaguje na něco, co by mohl Fed udělat – a ustálený vliv na ekonomiku by to přineslo až v nadcházejícím měnovém období, tedy skoro dva roky poté. Ropa reaguje na to, že v důsledku takových měnových zásahů by poptávka mohla klesnout, proto nabízí nižší cenu už teď, aby nepřišla o podíl na trhu.
Ropa klesá i proto, že kartel těžařských zemí OPEC + Rusko hodlá pokračovat s vyšší těžbou, ke které se odhodlal po intervenci Washingtonu v Rijádu, informuje Bloomberg. Aby to bylo ještě veselejší, ceny zemního plynu naopak vyskočily nad 100 dolarů za MWh, což v přepočtu odpovídá ceně ropy 190 dolarů za barel, čili více než dvojnásobku té aktuální. Možná je to pozdrav ministrům energetiky EU v Bruselu (od nás to byl vicepremiér Havlíček), kteří tam jednali o vysokých cenách.
Prosinec přitom přinesl do Ameriky teplou vlnu, takže rekordní cena plynu asi dlouho nevydrží. Plynaři se však třesou i před vzdálenější budoucnosti. Obchodníci se obávají, že po volatilní zimě ceny poklesnou, píše Bloomberg.
Na spotových trzích to bylo jako na horské dráze, aspoň pokud jde o klikatost cesty a divoká střídání dolní a horní úvrati. Z makroekonomického hlediska lze tento vývoj shrnout jediným slovem – nestabilita. Vratkost. Zatím jsou ceny plynu nahoře, protože se daří brzdit zprovoznění ruského plynovodu Nord Stream II. Rusové si našli alternativního zákazníka v Číně, posílá se tam plyn ze stejného Jamalského naleziště, které slouží i pro Evropu. V Americe se dokončují další a další kapacity pro zkapalnění zemního plynu na export do Asie i Evropy. Jenže nakonec přijde den, i kdyby to mělo být na konci příštího léta, kdy tahanice o ruský plynovod NS II skončí, plyn poteče, a protože všechny zkapalňující kapacity už budou taky v provozu, bude tu znovu nadbytek.
Přitom nezapomínejme, že fosilní paliva hrají své finále, jásání brzy skončí a opona spadne. Přibývá bank, které odmítají financovat fosilní projekty, protože nemají budoucnost. Navíc je tu velký konkurent kdysi všemocných nadnárodních ropných a plynových společností. Je to až k nevíře, ale jsou to i ty nejmenší vesnice, kde si dokážou zorganizovat komunitní výtopnu na dřevní štěpku z obecního lesa, bioplynku nebo solární elektrárnu s nabíječkou pro elektromobily. A tam, kde se dokážou dohodnout i na spoluúčasti na vzniku větrné elektrárny nebo mají v blízkosti nějakou malou vodní, jsou na tom ještě líp.
Roční spotřebu dvojnásobného počtu elektromobilů, než kolik jich ve svém nejoptimističtějším scénáři očekává v roce 2030 Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tolik elektřiny ročně vyrobí existující obnovitelné zdroje umístěné méně než půl kilometru od hlavních silničních tahů. Takový je hlavní závěr analýzy, kterou zadala a ve středu představila Komora OZE. U velké většiny z těchto zdrojů by teoreticky mohly být vybudovány nabíjecí stanice, píše se ve zprávě na adrese www.komoraoze.cz , která obsahuje i detaily:
Stávající obnovitelné elektrárny umístěné méně než půl kilometru od hlavních silničních tahů vyrobí dost elektřiny pro roční spotřebu 1,6 milionu elektromobilů. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém Národním akčním plánu přitom očekává v roce 2030 registrovaných jen 250 až 800 tisíc elektromobilů a celkovou roční spotřebu elektřiny 430 až 1 376 gigawatthodin (GWh).
Další z analýz ukázala, že fotovoltaické elektrárny stavěné na střechách veřejných čerpacích stanic a na carportech (zastřešení parkovacích míst) u existujících nákupních a zábavních center by dokázaly pokrýt roční spotřebu elektřiny pro víc než 280 tisíc elektromobilů. Výhodou fotovoltaiky stavěné na carportech je, že vyrábí elektřinu přímo v místě její spotřeby.
„Vyrobenou energii spotřebuje nákupní centrum nebo nabíjecí stanice. V obou případech dochází ke snížení nároků na přenosy elektřiny v distribuční síti. Stavby fotovoltaik na zastřešeních však dosud stojí bokem zájmu provozovatelů čerpacích stanic i nákupních center,” uvedl Aleš Hradecký, předseda Cechu akumulace a fotovoltaiky.
A pak je tu biometan, což je bioplyn prohnaný speciálními membránovými filtry.
V Česku je více než pět set bioplynových stanic. Z kejdy, senáže, kukuřice nebo nejrůznějších bioodpadů a kalů vyrábějí bioplyn. Bioplyn se spaluje v kogeneračních jednotkách a produkuje obnovitelnou elektřinu a teplo. Je možné ho upravit na kvalitu zemního plynu – biometan, který může v dopravě nebo v plynárenské soustavě nahrazovat fosilní zemní plyn.
„Česká republika je zbytečně zdrženlivá ve svých cílech na využití obnovitelných zdrojů. Díky biometanu bychom mohli velmi podstatně snížit emise v dopravě. Bohužel děláme jen to nezbytně nutné, co vyplývá z tabulek, a navíc si to komplikujeme složitou legislativou. Obor obnovitelné energetiky několikrát ukázal, že když se mu dá prostor, dokáže se pěkně rozvíjet,” řekl Adam Moravec z CZ Biom.
Současná spotřeba zemního plynu v dopravě odpovídá přibližně jedné osmině stávající produkce bioplynu v ČR. Z toho vyplývá, že Česko má dostatek paliva na splnění 2 % podílu pokročilých paliv v roce 2025. Konkrétně: tuzemský cíl by bylo možné splnit nahrazením pouze 40 % současné spotřeby CNG pokročilým biometanem. Pro další rozvoj musíme však vytvořit jasnou koncepci a neuchylovat se k řešením, která spíš hážou klacky pod nohy, jako například nedávné snížení spotřební daně na naftu, píše se ve zprávě Komory obnovitelných zdrojů.
Jak vidno, strašení ropou a plynem platí jen na ty, kdo se dají.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
