Stoleté sucho na severovýchodní Moravě v uplynulých dnech dále zesílilo, zatímco Británii a Ameriku ničí stoleté povodně. Jako kdyby se příroda snažila potvrdit nezbytnost uzavřené světové dohody o klimatu, která je asi nejpřevratnější událostí posledních let. Mění totiž zásadně poměr sil.

Skoro století byla světová politika diktována zájmy ropných společností. Kvůli ropě byly války a převraty. Ve válkou rozvrácených zemích vznikal odboj a to, čemu říkáme terorismus. Dohoda o klimatu, byť je nedostatečná a zpožděná o dvě desetiletí, přesouvá perspektivu z fosilních paliv na alternativní zdroje a láká k investicím jiným a jinde.

Ekonomický dopad těchto změn si musíme představit v součtu tvorby nového a destrukce starého. Třešťský rodák, rakouský ekonom Josef Schumpeter pro to zavedl pojem „kreativní destrukce“. Je to vlastně dvakrát dražší. Budou vítězové a budou poražení. Třeba Blízký východ ztratí význam klíčového energetického zdroje Země (ale to nic nezmění na faktu, že se tam po těch letech válek nedá žít).

Zástupce starého nestačí ochránit před osudem dinosaurů ani nejvyšší technologická sofistikovanost. Například břidličná revoluce je výsledkem technologického průlomu, schopnosti vrtat nejen svisle, ale také horizontálně, a za přijatelnou cenu. USA to umožnilo zdvojnásobit těžbu ropy během neuvěřitelných pěti let a vrátit se tak na pozici světové jedničky před Saúdskou Arábii. Jenže výhra se rychle drolí na prohru, když cenová válka stlačila ropu na 11leté minimum.