Vláda schválila návrh státního rozpočtu na rok 2020 a posílá jej do Sněmovny Parlamentu ČR. V doprovodném rozboru makroekonomického rámce zaujme varování vlády před vnějším vývojem a vedle toho něžná poznámka, jak má svázané ruce doma. To druhé je vědecky vyjádřeno takto:

Z hlediska směru působení hospodářských politik je nutné odlišit nastavení fiskální a měnové politiky. Pro plán a realizaci fiskální politiky jsou od roku 2017 mantinely dány zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. V jejich rámci lze fiskální politiku následujících let charakterizovat jako neutrální až mírně expanzivní, což je plně v souladu s realitou zpomalování ekonomického růstu. U měnových podmínek očekáváme pozvolné posilování kurzu české koruny a stabilitu primárních úrokových sazeb.

Rozpočet je tedy bez výdajových ambicí („neutrální“) nebo jen s minimální snahou podpořit hospodářský růst vyššími výdaji, které chce orientovat hlavně na platy státních zaměstnanců a potřeby veřejných služeb, zvýšení důchodů a nějaké ty dálnice. Kraje a obce byly v posledním období s investicemi opatrnější, starostu by mohli za špatně uzavřenou smlouvu zavřít, a tak hospodaření celých veřejných financí, kam patří i samosprávy a veřejné pojišťovny, má tendenci k přebytku.

Opozice bude přesto mluvit o nezdůvodnitelném zadlužování. To nás ovšem nemůže překvapit. Vláda je tu od toho, aby šířila mezi lidmi důvěru, že se postará, a opozice od toho, aby nacházela nové a nové doklady její neschopnosti. Z větší části byla dříve vládou ona, ví tedy, o čem mluví. V zastupitelské demokracii, kdy všechna moc pochází jednou za čtyři roky z lidu, který má za úkol odmítnout toho blbějšího, to ani nejde jinak. Po volbách úkol převezmou naši volení zástupci, a my už jsme pouhými klienty. Sami můžeme nadávat na vládu taky, ale když se toho ujme opozice, je to mnohem profesionálnější. Byť to vyjde nastejno.

Je tu však jeden opravdový soupeř, se kterým se musí vláda utkat takříkajíc natvrdo. Tím je realita. Když vláda řekne, že s penězi vystačí, ale nakonec nevystačí, začne být problém, jak to zamluvit. A když se ukáže, že nejde jen o drobnou nepřízeň finančního počasí, ale spadli jsme do hluboké díry (Kalousek by mohl vyprávět!), lidi mohou vyběhnout do ulic a někteří mít hole v ruce.