Stejným tempem, jakým klesají šance Demokratů na zachování kongresové většiny, narůstá válečná bojovnost administrativy prezidenta Joe Bidena. Jako kdyby to byla zázračná volební zbraň, ve kterou všichni doufají do posledního okamžiku. Aspoň ještě měsíc vydržet s posíláním raketometů na Ukrajinu, ať to otočí preference.

Nakonec přijde vhod také šťourání do vosího hnízda Tchajwanu, které přimělo Čínu střílet Tchajwancům nad hlavami, aby viděli, o co se tu jedná. Obraz popleteného staříka se mění v přesilného vůdce, který se nedá. Jenže bojují a umírají Ukrajinci, životy by nasadili Tchajwanci. Proč jsou Američanům válečná utrpení jedno, přestože mají prst na spoušti?

To je otázka, které se věnovala profesorka Mary Dudziaková, někdejší předsedkyně Společnosti historiků amerických zahraničních vztahů. Teď tato profesorka působí na Quincy Institute, v relativně novém think-tanku z roku 2019, který se pokouší o návrat k „realistickým“ zahraničním vztahům. Řekněme, o návrat ke globální reálpolitice respektující poměry sil a zájmy dalších hráčů. Institut si dal do názvu jméno jednoho z prvních amerických prezidentů Johna Quincy Adamse, který byl zastáncem takové politické „zdrženlivosti“. Mluvčím institutu je portál Responsible Statecraft, na jehož stránkách Dudziaková svůj výzkum představila v zajímavém rozhovoru. (ZDE)

První otázka se týkala samotného pojetí „zdrženlivosti“. Dudziaková upozorňuje na fakt, že jde o princip, který je zabudován do ústavní struktury amerických vládních institucí v podmínkách pro vyhlášení války. Tato pravomoc je rozdělena mezi prezidenta a Kongres, aby rozpoutání války nebylo tak snadné. Jenže tento systém přestal fungovat, částečně proto, že veřejnost o něj ztratila zájem. Zmizelo tak spojení mezi veřejností a užitím moci. Dudziaková se soustřeďuje na to, jak se to stalo a kde jsou kořeny tohoto problému, protože to usnadní představu, co s tím.