Občas přece jen něco „vykvete na povrch“. Vzpomínám na velmi starý případ Jana Mareše, specialisty Policejního prezidia na finanční kriminalitu, který tak dlouho chodil po světě s vyprávěním, že guvernér ČNB Josef Tošovský a šéf bankovního dohledu Ota Kaftan jsou zločinci, až za ním Inspekce ministra vnitra poslala jím vyšetřovaného obviněného s obálkou, jež údajně obsahovala velkou hotovost, a odvedla jej „v klepetech“ do vazby. Případ zadal Ústavnímu soudu příčinu k vydání historického ústavního nálezu, jímž soud zakázal policii používat provokaci k završení vyšetřovaného trestného činu.

Pamětihodné je politicky motivované svržení Petra Lessyho, historicky prvního policejního prezidenta, vzešlého z výběrového řízení, na němž se podílela Inspekce ministra vnitra s ministrem vnitra Janem Kubicem, známým autorem „Kubiceho zprávy“.

V jiném případě k likvidaci vysokoškolsky vzdělaného špičkového policisty posloužilo vyšetření policejním psychologem, jenž zjistil, že k likvidaci určený policista by úrovní IQ nestačil ani na řízení dopravy na křižovatce. Posouzení znalcem z Vojenské nemocnice bylo opačné, ale nemělo vliv.

V souvislosti s monitorováním trestního řízení, vedeného u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně proti manželům Novotným (o němž jsem zveřejnil na svém blogu, na webu spolku Chamurappi z.s. a leckde jinde řadu článků jako o „zlínském hororu“), jsem získal přímou zkušenost s místní kriminální službou.

Pozadím trestního řízení byl občanskoprávní spor mezi obv. Jaroslavem Novotným jako věřitelem a pošk. Pavlem Buráněm jako veledlužníkem. Pan obviněný měl nechat Pavla Buráně vydírat s pomocí najatých „falešných policistů“.