Děkuji, paní předsedající. Krásné páteční slunné odpoledne vám všem nejen v tomto sále, ale možná i těm, kteří mají odvahu tuto dlouhou přehlídku vládních hříchů poslouchat.

Když jsem se zamyslel nad tím, co mám stručně dnes při této příležitosti sdělit, tak si myslím, že hlavní, o co dnes jde, vysvětlit občanům, proč někdo vůbec volá po tom, aby vládě byla vystavena stopka. A protože jako Pražák denně jezdím městskými hromadnými dopravními prostředky, tak musím říci, že to, co po léta se mi nestávalo, v poslední době se mi stává. To znamená, že mě Pražané, občané, návštěvníci Prahy, pokud jsou to Češi a vnímají českou politickou scénu, začínají tahat za rukáv a říkají mi: Proboha, už s tím politickým hnusem něco udělejte. Já jim říkám: My bysme samozřejmě rádi, ale je třeba se dohodnout, co chceme, s kým to prosadíme a jestli nám vůbec někdo bude naslouchat. A k tomu bych rád obrátil vaši pozornost, protože o tom, co je politický hnus a jaká je krize legitimity vládnutí v této zemi už tady dnes bylo řečeno hodně. Ale o tom, kam směřovat dál tuto zemi, která skutečně je na křižovatce, a nejenom politické ústavní krize, ale především křižovatce dalšího sociálně ekonomického vývoje, tak o to by mělo jít především. Protože lidé se bojí o budoucnost. O politicích rozhodně iluze nemají.

Obávám se, že tato vláda by měla skončit právě proto, že je bezmocná a současně drahá. A to je luxus pro takovou zemi jako je Česká republika - mít vládu, která nás jenom něco stojí a přitom nám nepomáhá. Jednou z příčin je, že vláda, která se nazvala reformní a která prosazuje poměrně významné reformy, tak tyto reformy prezentuje, obhajuje, řekl bych, autistickým způsobem. To znamená, že si je projedná mezi sebou, schválí a poslušní poslanci to mají tendenci odmávat. To, že na to mohou být jiné názory, že nejenom opozice, ale i experti nabízejí rozum zadarmo, na to se neslyší. A tak jsme v situaci, kdy mnoho z těchto reforem je špatných, ale jestliže je nezastavíme dnes, protože účinnost může nabýt od roku 2013 a v blízké době, tak i ta změna těchto reforem může být velmi drahá. Má to právní, ekonomické a další konsekvence.

A proto je levnější ten krok udělat dnes; dnes, dokud nás to ještě tolik nestojí, než další dva roky se tady trápit nejenom v politické agonii, ale v tom marasmu, který pro budoucno vytvoříme. Ono totiž není pravda, že hlavním nebezpečím těchto dní je, že bude nastolena nedemokratická vláda ulice, že extrémisté vztahují svůj pařát na zodpovědných funkcích. To je agitační kýč! V této zemi jsou nastavena základní pravidla, ale chybí vůle je vymáhat a chybí vůle je kontrolovat. A toho, čeho se bojíte, není 50, dokonce ani 100 tisíc lidí na ulici, ale bojíte se toho, že by mohlo být nastoleno směřování této země, které ukončí dosavadní Klondike pro vyvolené.

A teď v několika stručných argumentech vylíčím, proč tato vláda je drahá. Začnu tím, co je možná nejčastěji diskutováno, a to, že tato vláda sama sebe zove protikorupční, a tudíž chtěla ucpat penězovody, které vedou do soukromých dychtivých kapsiček. Výsledek? Výsledek je takový, i nadále každoročně z tepny české ekonomiky krvácí zhruba sto miliard korun! Vy tady vybíráte drobné od babiček, od nemocných, ale 100 miliard korun i nadále po 2 letech vašeho vládnutí vytéká ven. Ano, schválili jste vicepremiéra pro korupci. Už se tam tuším vystřídali dva, ale výsledek jejich práce není vidno. Pravda je, že čtyři ministři byli odejiti pro své sporné finanční transakce, popř. velmi problematické personální vazby, ale to dokonce není ani zásluhou tohoto vicepremiéra pro boj s korupcí. Zřejmě bojuje na jiných frontách. Sáhnout do vlastních vládních řad je mu velmi nepříjemno.