Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kdo prý chce rozumět dějinám, panovačné síle médií, masovým mýtům či obavám ze stáří, musí - alespoň podle Václava Bělohradského - filozofovat. Možná i ti, kdo záhy po převratu v roce 1989 přesvědčili velké procento občanů, že nový režim se k nim může chovat hůře, než by si kdy v nedávné minulosti dokázali představit. A především pak ti, kteří se již více než dvacet let drží hesla "my máme koryta, vám stačí charita". K tomu ovšem nelze mlčet.

Pro jistotu se však zaštítím slovy Marka Twaina: "Čím více bude spravedlnosti, tím méně bude zapotřebí charity. A bude-li nastolena spravedlnost úplná, nebude charita zapotřebí vůbec."

V polovině roku 1992 spisovatelka Zdena Frýbová napsala: "Rozesmál mne nedávný výrok prezidenta Havla, že tak jako u nás bohatí, tak si v západních zemích žijí chudí. Buď tedy v žádné západní zemi nebyl Václav Havel, anebo já. Chudoba v západních zemích, jak ji vidím já /cituji stále spisovatelku Frýbovou/, to je chudoba se vším všudy, o jaké se nám tady ani nezdá. A i kdyby současné pravicové síly zůstaly u moci, bude ještě trvat pár let, než se k takové chudobě určitého procenta lidí propracujeme. Chudoba v západních zemích, to je žebrání s vychrtlým kojencem v náručí ve vozech metra, to jsou noci mezi popelnicemi s pokrývkou z novin, to jsou chromí lidé, povalující se na dlažbě v chodbách metra. Chudoba v západních zemích, to je jedinečný Dustin Hoffman ve filmu Půlnoční kovboj."

Je zřejmé, že její varování pro Českou republiku se naplnilo - bohužel - se vším všudy.

Václav Havel nikdy nepochopil, že majetkový převrat sám o sobě ještě nezaručuje funkční ekonomiku, a tak jeho údajně promyšlený koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, vzal brzy zasvé. Deset let pak někdejšímu hlasateli pravdy a lásky trvalo, než přiznal, co lidé věděli už dlouho - žijeme v mafiánském kapitalismu. S přibývajícím věkem začal skutečně přemítat o mafiánech, nikoliv však o své vlastní odpovědnosti.