Děkuji za slovo, pane předsedající.

Děkuji za otázku, pane poslanče. Dobré odpoledne, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte, abych na úvod poznamenal, že ekonomika České republiky je vzhledem k jejímu charakteru výrazně proexportně liberální a otevřená a je zaměřena tak, že oživení ekonomického růstu v České republice do značné míry závisí na vnější poptávce, tedy na oživení ekonomického růstu v celé Evropské unii. Dosud je přes veškerou snahu o diverzifikaci, kterou jak pan poslanec Paroubek jistě ví, nelze zcela centrálně plánovat, většina českého exportu směřována právě do členských států Evropské unie. Tvrzení, kterého se dopouštím, o významnosti vlivu zahraničního obchodu, může být doložené na níže uvedených číslech. V roce 2012 byl zaznamenán propad - 1,3, při rozboru jednotlivých vlivů na růst reálného hrubého domácího produktu v roce 2012 bylo zjištěno, že u hrubých domácích výdajů, do kterých je zahrnuta například spotřeba domácnosti, spotřeba vlády, tvorba hrubého kapitálu, byl zaznamenán propad o - 2,8, zatímco saldo zahraničního obchodu rostlo o + 1,5, to znamená vliv vnější poptávky je tady zcela dominantní.

Tím nijak alibisticky tvrdím, že jakákoliv vláda má relativně omezené možnosti na výraznější ovlivnění ekonomického růstu a svědčí o tom i analýza fiskálních opatření, které přijala vláda v roce 2009. V roce 2009, byl to dokonce závazek v rámci Evropské unie, byl přijat celý soubor protikrizových fiskálních opatření v celkovém objemu 58,3 mld. korun, což je 1,6 % HDP, nicméně jejich dopad na reálný růst HDP byl 0,4 procentního bodu. A o efektivitě takto vydaných prostředků na dluh je možné s úspěchem pochybovat. Budeme mít vždycky při přijímání těchto opatření proto na mysli celkovou efektivitu, protože jsme přesvědčeni, že z dlouhodobého hlediska je nejprve nezbytné stabilizovat veřejné finance, vyjít ze zdravých makroekonomických základů a potom je možné uvažovat o prorůstových opatřeních, aniž bychom jimi rozvrátili bilanci veřejných rozpočtů.