Těžba čehokoli je v Česku fenoménem. Dobývání různých kovů v minulosti ovlivnilo zabydlování hlavně horských oblastí Čech a Moravy. Tehdy kutání a rýžování vedlo k pozitivnímu rozvoji hornických měst, která patřila k největším v království.  Rozsáhlá území navždy naopak nepříznivě změnila těžba uhlí, která tisíce lidí připravila, a možná ještě připraví, o domov. Získávání uranu se stalo dokonce prostředkem k vyřizování politických účtů.

Dnes je slovo těžba opět v kurzu. Vášnivě se diskutuje o možnosti prolomení těžebních limitů uhlí v severních Čechách. Uhlobaroni argumentují rostoucí potřebou energie, lidé, žijící v oblastech, kde se uhlí k jejich smůle vyskytuje, se přirozeně bouří. Stále častěji se vynořují zprávy o ropných zásobách na severu Moravy, velkých zásobách zlata pod celými Čechami, gigantických ložiscích nesmírně cenného germania v Krušných horách a nejnověji o ložiscích břidličného plynu napříč republikou.

Vypadá to, že v době, kdy celý svět přemýšlí nad vhodnými technologiemi, které by drancování přírody omezily nebo jim úplně zamezily, u nás sílí tendence vybagrovat, co se dá. Je štěstí, že lidé mají zdravý rozum a veřejné mínění je striktně proti dalšímu ničení životního prostředí. Zatím mu naslouchají i politici. Doufejme, že tomu tak bude i nadále a iluze snadných, velkých zisků, představovaná těžebními společnostmi, nebude lákavější, než hlas nás všech po ochraně životního prostředí.

Mgr. Dagmar Navrátilová, poslankyně Parlamentu ČR