Když jsem se dotázal, kolik že to litrů měsíčně musím natankovat PHM, poděkoval jsem, neb jezdím autem, které má sice vyšší spotřebu než jiná vozidla, ale jelikož neprovozuji autodopravu, odmítnul jsem, neboť se na ten objem nedostanu ani kdybychom naftou doma topili. Jel jsem do nedalekého obchodu koupit do domácnosti žárovky a u pokladny se mě paní pokladní zeptala a "naší kartu máte"? "Můžete na ní sbírat body za nákup a za ty pak dostanete odměnu". Otevřel jsem šrajtofli a zděsil jsem se, neb jsem ve změti různých karet od platebních přes bonusové zákaznické tu správnou už nenašel . . ., paní mě ochotně odkázala na info centrum s tím, že tam mi kartu jejich vystaví. Nešel jsem tam

 

Odjel jsem na Magistrát města a zase... nedostal jsem se přes turniket, neb jsem marně hledal, hádejte co, kartu ke vstupu. Naštěstí máme v informační recepci ochotné a hodné pracovnice, které mě pustili do útrob úřadu. Sedl jsem si k PC a chtěl psát, ale zase to po mě chtělo kartu a heslo a PIN a . . .

 

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik platebních, zákaznických, či jiných karet a PINů a hesel vlastně člověk v dnešní době má?

 

V průměru má každý z nás určitě platební kartu a na ní PIN. Mnozí mají několik platebních karet, soukromé i firemní. PIN má i mobilní telefon, někdo má i dva telefony, soukromý a osobní.PIN či kód a heslo mám i na to, když se chci přihlásit na web mojí banky ,abych mohl zadat platby. PINy kódy a hesla na cokoliv nás provázejí celým životem. Nedávno jsem si nechal opravit telefonní přístroj a vyměnit SIM kartu(prasklou) za novou se stejným číslem. Domníval jsem se, mylně, že budu mít i stejný PIN, který jsem si už pamatoval. Omyl. PIN byl jiný. Což se projevilo později v situaci,když si mi telefon vybil. Při aktivaci chtěl mobil po mě PIN, no schválně, zadal jsem ten, který jsem si pamatoval, několikrát, marně. Když jsem sázel čísla PINu samozřejmě jsem se netrefil. PUK (taky nevíte co to je, pokud nejste IT specialista) jsem hledal marně, protože to bych musel být přeborníkem v paměťových disciplínách, abych si tohle číslo vůbec zapamatoval. Při zapomenutí PUKu lze vstupní číslo zjistit jednoduše zadáním požadavku na svého operátora. Stačí znát prostý šestimístný kód a pár znaků k tomu. Zkuste si to, když stojíte u pokladny v supermarketu, když musíte platit platební kartou novou, kterou jsem dostal, ale PIN, který jsem si doposud nezapamatoval jsem měl v mobilu ... a ten byl zablokován.

 

Kódy a hesla nesmí chybět ani v pracovním životě. Vstupní heslo do počítače, do e-mailu, do interního systému ,do datové schránky do . . . čert ví čeho ještě to po mě chce stále a stále. Bez hesla, kódu, PINu našinec nemůže dnes pracovat a ani nevytáhne paty z domu. Protože se nedomluvíte ani s přáteli na facebooku, kamže to jdete na pivo.

 

Ještě, že bary a hospůdky po mě kódy, hesla, nechtějí, i když nedávno jsem měl sebou tablet a chtěje se připojit na wi-fi, musel jsem jít k obsluze restaurace si, hádejte pro co ...

 

Tak jsem si všechny hesla, kódy a PINy sepsal na papír a ten si založil tak, že ten papír stále hledám.

 

Nezdá se vám, jako mě, že je to fakt "na palici"?

 

Ještě, že mě domů pustí bez zadání PIN kódu. I když, nevím, až se mě manželka bude chtít zbavit, zapne zabezpečovací zařízení a protože jsem si nezapamatoval PIN, nedostanu se domů.

 

Ach jo, nepřipadáte si také někdy jak tajný agent James Bond?