S podivem kroutím hlavou nad tím, jakou pozornost média v poslední době věnují tzv. sKartám. V podstatě se neomílá nic jiného, než co zaznívalo bez povšimnutí již dávno při schvalování příslušných návrhů zákonů z úst poslanců a senátorů KSČM a ČSSD. Tehdy média nezaznamenala ani tak silné gesto vyjádření nesouhlasu, jakým byl protestní odchod všech opozičních poslanců z jednání sněmovního výboru pro sociální politiku před hlasováním o pozměňujících návrzích a doporučujícím usnesení výboru k podpoře návrhů zákonů, které upravili koaliční poslanci.

A právě tyto zákony se staly důvodem zavedení sKaret, které mají převést část činnosti státní správy na privátní společnost, umožnit vítězné bance dočasně spravovat státní peníze a zároveň získat údaje o milionech potencionálních zákazníků. Dále zpřehlednit toky miliard korun ke klientům, umožnit přehled o využívání více dávek jednotlivci, snížit výdaje na poštovné, ochránit sociální dávky před případnou exekucí atd.

Odpor na sebe nenechal dlouho čekat. Již v počáteční fázi se ozvali senioři, kteří nemají důvěru a zkušenost s elektronickým bankovnictvím. Největší odpor však projevili zdravotně postižení občané, jejichž různé hendikepy znemožňují běžné využívání platebních karet. Dalším souvisejícím problémem se ukázala rovněž nedostatečná síť bankomatů aj. A tak došlo postupně na výjimky až k »zdobrovolnění« držení sKarty.