Přišla mně dlouho nevídaná smršť e-mailů (teď už i dopisů). Jen necelých deset procent ohlasů bylo negativních (!). Lidé se ptají, co stálo za celou kauzou D. Ratha. Kdybych trpěl spikleneckými teoriemi, musel bych si myslet, že je to pečlivě naplánovaná a zkoordinovaná akce části policie pod vedením Kubiceho lidí. Pokusím se vystavět malý sci-fi příběh.

Po Bártovi a Johnovi – neschopných vládnutí a eliminovaných před pár týdny z vlivu na vládu – „Viktorové čističi“ vládní koalice likvidují nebezpečí pod názvem „politicky dominantní ČSSD“. Dominance této strany po krajských volbách již nehrozí. Jako cíl si tito „Viktorové“ vybrali nejtalentovanějšího politika ČSSD, nejschopnějšího hejtmana a také parlamentního rétora, vlastně neformálního lídra této strany ve sněmovně. Jeho eliminace ČSSD alespoň na čas nepochybně ochromí.

Kauza Buštěhrad má stejný korupční potenciál, jaký měla před šesti lety kauza Budišov sociálně demokratickhého starosty Péti na Vysočině. Stejný osvědčený model, který byl použit k zatčení „zločinecké bandy“ v kauze Budišov, byl nyní použit znovu. Policisté i prokurátorka musí ale vědět, že tudy cesta v budoucím procesu nepovede. Tedy, pokud chtějí opravdu D. Ratha posadit do vězení a ne ho slavobránou vypustit jako zbaveného obvinění z vězení. Cílem bylo dostat se k hromadě peněz u Pancové a Kotta a od toho se odrazit k bytelnějšímu příběhu, který by obhajoba s takovou jistotou nerozstřílela. Policie hraje na to, že obvinění časem půjdou proti sobě. A na protikladech v jejich vyjádřeních se připraví nový příběh. Proto jsou obvinění ve vazbě a budou tam ještě hodně dlouho. Je to stará policejní praktika, je smutné, že je uplatňována v demokratickém státě.

Když jsem odcházel z funkce předsedy ČSSD, po volbách v květnu 2010, v nichž jsem svou stranu – přes neuvěřitelné útoky vůči mně a mé rodině – přivedl k vítězství, udělal jsem jednu velkou chybu. Měl jsem tehdy vyzvat k odstoupení celé vedení. Všechny ty vypasené kocoury, kteří se léta vyhřívali v klidu za mými zády. A často nedělali nic anebo jen velmi málo. Můj altruistický postup při odstoupení z funkce předsedy byl pro lidi ve vedení ČSSD (a individua typu Dienstbiera, Komárka či Benešové) povelem k tomu, aby do mě začali kopat.

Nebylo to předtím jiné ani u J. Horáka, který raději utekl před těmito „přáteli“ do Spojených států (ostatně Florida nebylo špatné místo pro poslední léta života), i M. Zemana (favorita prezidentské volby v roce 2003 poraženého „vlastními“ lidmi). Něco je na těch lidech v ČSSD mravně chybného.