Senátor Dryml: Církevní restituce? Jasná loupež za bílého dne

15.08.2012 18:18

Řeč na 25. schůzi Senátu PČR 15. 8. 2012.

Senátor Dryml: Církevní restituce? Jasná loupež za bílého dne
Foto: senat.cz
Popisek: Senátor Vladimír Dryml

Vážený pane předsedo Senátu, vážená paní ministryně kultury, slovutný Senáte. To, co máme tady před sebou rozděluje českou společnost a myslím, že to nebylo ani v zájmu předkladatelů a není to ani v zájmu církve. Jednáme tady o 134 mld., možná i více, mluvíme tady o tom, že se třicet let stát bude dále zadlužovat a mluvíme o tom, že 80 a možná i více procent občanů je proti takovému návrhu zákona. Jsme politici, měli bychom slyšet, co mluví naši voliči, co si přejí naši občané.

Vládní návrh na vyrovnání s církvemi v této současné podobě je nekonzumovatelný. Tady jsme slyšeli spoustu jasných příkladů a tvrzení o tom, proč tomu tak je. Proto předem mého poněkud delšího vystoupení mi dovolte, abych navrhl jeho zamítnutí. Místo nového jednání církví o tom s určitou úzkou skupinou, jak tomu bylo v tomto návrhu zákona, by se mělo jednat se všemi politickými stranami, i s opozičními. Toto se týká nás všech a týká se to dlouhého období. Jde hlavně o tom, v jaké situaci se český stát nachází.

Všichni tady cítíme, že to není spravedlivé a pokud tady někdo pro to zvedne ruku, mj. jednu křivdu se snaží nahradit křivdou druhou.

Je tady i určitý tlak – chápu to – ze strany TOP 09 a starostů na to, aby převálcovali politické strany, vzali si za rukojmí některé politické strany z koalice a vůbec přitom nehledí na to, co si přeje právě těch 80 procent a možná i více obyvatel ČR.

Slovy ministra financí Kalouska – zvolili jste si nás, víte, co jsme vám slibovali, tak držte ústa. Tak by se dala vyjádřit slova ministra Kalouska a jeho pozice k tomu, že i voliči TOP 09 a starostové cítí, že není vše v pořádku. Má pravdu, vážení starostové a občané. Zvolili jste si ho, tak proč mluvíte proti zdražování, proti poklesu HDP a proti všem nepopulárním opatřením. Možná, že TOP 09 a starosty budete dále volit i v nynějších podzimních volbách. Pak si ale nestěžujte, že se všechno zdražuje a že se země zadlužuje. Pane bože, za co trestáš tento lid? Za to, vážení občané, že jste věřili a volili TOP 09 a starosty. Blahořečení chudí duchem, jak se praví v Bibli.

Z tohoto místa navrhuji církvím, aby celou věc řešily citlivějším a spravedlivějším postupem a spravedlivějším zákonem a hledaly společně napříč politickým centrem jinou alternativu, která tolik nepoškodí ČR.

Jsou čtyři problémy tohoto zákona. Problém politickým, věcně právní, ekonomický, ale i bezpečnostní. Bohužel, to všechno řešíme v době, chápu Ústavní soud, že celá věc se měla řešit daleko dříve, kdy se česká ekonomika propadá. Vláda, která si říká vláda rozpočtové odpovědnosti nám tady předkládán další zadlužování státu s dopadem na HDP, na státní rozpočet a na zadlužování příštích generací na třicet let. Je to další tunel, je to další privatizace po kuponové privatizaci. Za co? Neberu slova božího nadarmo, ale vrátím se ke slovům písně – za co, pane bože, trestáš prostý lid takovou vládou a takovými politiky? Jednu křivdu nahrazují jinou. Bohužel to vůbec není o víře, ale jen o majetku, o penězích a o moci, prostě o mamonu. Kdo má moc, snaží se i vymývat mozky. Kde je pokora, smířlivost, skromnost, kde jsou morální a duchovní hodnoty, kterými se církev pyšní? Což k víře potřebuje stovky miliard?

Církev a majetek je otázka dvou tisíciletí trvajícího sporu o výklad Bible a o tom, zda má být církev chudá nebo bohatá. Bohužel, tady církev, především katolická, podle mého názoru neudělala dobrý krok. Boje o majetek se církev znemožnila v mysli mnoha věřících, v té kacířské České republice. Není to jen otázka katolické církve, která má dostat více než 80 procent majetku a peněz. Přitom si uvědomme, že stát financuje k dnešnímu dni 17 církví a náboženských společností ve výši téměř 1,5 mld. korun ročně. Nemluvím o tom, kolik na financování majetku dávají kraje, stát prostřednictvím péče o kulturní památky a jednotlivé obce. Jen za rok 2012 na církevní školství dal více než jednu miliardu korun. Stejná částka se vynakládá na opravu církevních kulturních památek a také si uvědomme, že 63 let tady církev byla financována státem. O tom se také nemluví.

Jak je možné, že takoví zákonodárci jako Marek Benda nebo jiní experti často z plzeňské proslavené Sorbony prosazují nerovnoprávnost před zákonem a upřednostňují církve před jinými restituenty? Tady to bylo jasně řečeno. Ústavní soud neřešil způsob vydávání majetku, konstatoval že se celá záležitost má řešit, ale nemůže přikazovat, jakým způsobem by se restituce měly řešit.

Jsem jeden z těch, který je zde možná ve střetu zájmů, protože jsem se setkal s restitucemi v té podobě, jakou prosadily některé skupiny. Těm se nikdy nevydal celý majetek, musely si samy zaplatit zhodnocení majetku, který jim byl vrácen. Nedostaly žádné odškodnění za dobu, kdy nemohly s majetkem nakládat. Žádné zhodnocení v důsledku inflace nepřipadalo v té době v úvahu. Musely vždy řádně doložit vlastnictví majetku. Byla to velmi svízelná a tvrdá práce. Zastavěné plochy se nevydávaly, i když byly budovy na nich postavené v rozporu se zákonem, nejen se stavebním, ale i s tehdejšími platnými zákony. Finanční náhrada za nevydané nemovitosti a věci byla směšná a hodnocena cenami z doby, kdy došlo ke změně vlastnictví na stát. O ceně 40 a více korun za jeden metr čtvereční při cenách 1 až 3 koruny se jim mohlo jenom zdát. Nyní se půda dokonce prodává v některých oblastech za osm korun / metr čtvereční. Nevím, kde se vzaly ty děsivé ceny. O tom, kolik dnes stojí lesní půda a jakou hodnotou se odškodňovalo, že tady bylo řečeno. Je to pětkrát až desetkrát více než dostávali restituenti. Vydávání movitého majetku z družstev, to je otázka, která dosud není vyřešena a nemá vůbec cenu o tom mluvit. Nyní se jedna nespravedlnost má nahrazovat ještě nespravedlností druhou a větší. Je to jednoznačně porušení ústavy, kde jedni restituenti jsou znevýhodňováni na úkor jiných. Ti staří občané, kteří restituovali vědí, o čem mluvím. Ústavní soud přitom jasně konstatoval, že i církve mají nárok na spravedlivou majetkovou restituci. Podpořil bych ji, ale v této formě to nejde. Spravedlivou ano, ale takovou, kde může docházet ke zpochybňování Benešových dekretů, principů masarykovské republiky a roku 1919 a dokonce to může jít i před reformy Marie Terezie a Josefa II., možná až k Bílé Hoře? Co to koho napadlo? Jak je možné, že se takové znění dostalo do tohoto zákona, který máme nyní schvalovat? Komu se vrací více než 80 procent majetku a peněz? Církvi? Ne, vážení, tak to není, cizí mocnosti, cizímu státu, Vatikánu, především vatikánské bance. Je to především bezpečnostní problém, který může zavánět mi vlastizradou.

Co přijde dále? Ovlivňování české politiky a mládeže, nároky šlechty, nároky sudetských Němců a další vymývání mozků? V době krize, kdy se snižují důchody, kdy se zvyšuje DPH, kdy klesá HDP, i když nás pan ministr financí přesvědčoval, že k tomu nedojde? Není na platy hasičů, policistů, vojáků, učitelů, není na sport, není na kulturu, není neboť a podporu vzdělávání, není na podporu dětí a mladých rodin, není na žádná prorůstová opatření, i když nám je doporučuje EU, není na nové silnice, zvyšují se ceny potravin, energií, vody, elektřiny, domácnosti se dostávají do dluhových pastí – tak se stát zadluží i každá domácnost a občan a to na budou generace. Jen aby ministr Kalousek a Nečas splnili sliby dané ve Vatikánu. Co na to TOP 09 a starostové. Myslíte si, že církev vám prodá pozemky které potřebujete pro svůj rozvoj? S péčí řádného hospodáře cena bude taková, jakou vám určí ony, ne jakou si představujete vy, naivkové. Budete na to mít, když polovina obcí v ČR je zadlužena? Stát bude dál přitom platit církvím, kde se bude stále zvyšovat počet kněží a církve budou moci vesele s tímto majetkem obchodovat – promiňte, ve většině případů Vatikán.

Republika bude platit a platit a její občané chudnout a chudnout a platit stále zvyšované daně. Celá EU se nám možná směje.

Velmi specifickou kapitolou je uzavírání tzv. smluv u vypořádání. Tady o tom už také kolega Dienstbier – vaším prostřednictvím, pane předsedající - hovořil. Kde se stát zavazuje, že zákonem nezmění ten podivný závazek státu vůči církvím. Prostě nebude na zdravotnictví, nebude na sociální služby, na školy, na nic, ale církvím se stále bude dále platit.

Smlouva bude mít soukromoprávní charakter, protože bude upravena občanským zákoníkem s některými výjimkami. A proč? Aby nešla nikdy vypovědět. Prostě smlouva na věčné časy. To už tady jednou také bylo.

Ne ministerstvo financí, jak by se dalo předpokládat, ale ministerstvo kultury zasahuje do finančních záležitostí českého státu a ohrožuje finanční stabilitu českého státu.

Tento vládní návrh, podivně schválený sněmovnou, je podle mě jasnou loupeží za bílého dne. Možná se dá přirovnat k takové křivdě na českém národě, jako bylo rozdělení majetku po bitvě na Bílé Hoře. Je to další vlna privatizace státu. Touha po penězích a veřejném majetku, který církev spravovala, ale nikdy plně nevlastnila, církev oslepila. Bohužel zlatému teleti propadly i církve.

Jde možná o velkou zlodějinu této vlády a části politiků na celé české společnosti. Proč se prolamují Benešovy dekrety a nemusí církev prokazovat, že majetek, který jim vzali komunisté, byl jejich? Nebylo by o čem mluvit, kdyby to prokázaly. To ale ve většině případů asi nebudou muset. Ať se soudí, je to v pořádku! Ale domnívám se, že ty soudy spíše jsou výhodnější pro stát než pro církve.

Je to, jak už jsem řekl, vrchol nemravnosti vůči všem dřívějším restituentům, těm starým lidem, kteří museli pracně a tak dlouho dokládat svoje vlastnictví i před soudy, před soudy, které se táhly roky, a přesto nedostali vše, co jim bylo odňato. Šlo pouze o nápravu jen některých – ano, poslouchejte, jen některých – majetkových křivd, jak prohlásil, a dokonce písemně i napsal Václav Havel v Naší rodině. Ve všech, jenom některých.

Vyplácení náhrad za půdu, která nemůže být vrácena, i s ušlým ziskem – ano, i s ušlým ziskem! – je výsměchem těmto starým lidem a restituentům, a jedna z největších křivd po roce 1989.

Jde ještě církvím vůbec o víru? Nebo jen a jen o majetek a moc? Půjde o další rekatolizaci České republiky? Církve by měly bohatnout a lidé chudnout? Proč se tady pošlapává ústava, hovořící o rovnosti před zákonem. Bude Vatikán a ne parlament v České republice vládnout? Čeho se ještě dočkáme od části ODS a TOP 09?

Evropská rada se podivuje návrhu zákona a upozorňuje, že jeho schválením se zadlužení českého státu zvýší o dalších 1,5 %. A to v době propadu evropských ekonomik. Komu bude pan Kalousek posílat složenky nyní? Ví ministerstvo financí, že na to český stát nyní nemá a že se zdraží dluhová služba a sníží rating České republiky? Budou české soudy zavaleny žalobami mezi restituenty a státem o stejném přístupu k nápravě křivd? Kolik to bude ještě stát český stát a občany? Kdo bude další? Kolik toho ještě zůstane v České republice v českých rukou.

Návrh zákona jednoznačně umožňuje prolomení hranice 25. 2. 1948. Zákon totiž ohrožuje základní politický axiom jak domácí, tak i zahraniční politiky, československé a české demokracie po roce 1989. A to prostřednictvím ustanovení o tom, že stát má vydat věc, která byla součástí původního majetku církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku mimo jiné – a teď poslouchejte – nedokončení řízení o nároku nebo neuspokojení nároku podle Benešových dekretů, zákona o neplatnosti některých majetkově právních jednání z dob nesvobody z roku 1946, nebo podle obdobných právních předpisů.

Hlavní trik uvedeného zákona je v tom, že oprávněná osoba – o přijetí zákona – prokáže, že jí majetek do 25. 2. 1948 nebyl právoplatně zabrán a tudíž se církevní právnické osoby stanou vlastníky majetku, který tyto osoby vlastnily v rozsahu k roku 1919. To je před první pozemkovou reformou.

Ohrožení 25. února 1948 jako základního a politického axiomu znamená ztrátu jistoty domácích vlastnických vztahů, destabilizující vztahy se sousedními státy. Je to – a to je velmi důležité – porušení hráze proti nárokům sudetoněmeckého landsmanšaftu.

 Československá a česká diplomacie vynaložila obrovské úsilí, aby ve všech mezinárodních smlouvách nebyla tato hranice prolomena. Velkým tématem byla tato otázka i v době jednání o vstupu České republiky do EU, a byla uhájena. Dobře víte, že i prezident Klaus si hledá pojistky pro to, aby nedošlo k prolomení této hranice. Prolomení hranice 48 relativizuje řadu zásadních politických dokumentů, jako je například Česko-německá deklarace, v níž se v článku 4 jasně říká "obě strany se shodují o tom, že spáchané křivdy náleží minulosti" a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, a to nikdo nezpochybňuje. Jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě. Přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Pokud se však právní řád změní, což nyní navrhovaný zákon o vyrovnání s církvemi a o církevních restitucích dělá, Česko-německá deklarace přestává být jakoukoliv ochranou před vznášením nových nároků.

Možná, že to byl jeden z důvodů. Další důvod je nerovnoprávnost mezi osobami. Především český stát by vědomě, pokud bychom přijali tento zákon, poškodil miliony svých vlastních občanů, to je fyzické osoby – restituenty, vlastníky pozemků pod silnicemi druhé a třetí třídy, ve prospěch bezprecedentního majetkového prospěchu cizímu státu. Majetek se nevrací žádným jiným českým, tím méně cizím právnickým osobám. Církve ale tak samy zásadně poruší jimi deklarovaný princip "co bylo ukradeno, musí být vráceno."

Pod silnicemi druhé a třetí třídy, které byly převedeny na kraje, se nacházejí pozemky tisíců občanů této země. Jejich nároky vznikly dávno. Jejich výše je přesně stanovena cenovým předpisem. Ne 40 Kč nebo ještě výše za metr čtvereční. Tyto nároky do dneška nebyly uspokojeny z důvodu nedostatečných finančních prostředků státu, respektive krajů. Žádné jiné právnické osobě s výjimkou obecně prospěšných sportovních svazů nebyl vrácen majetek zabraný po 25. 2. 1948. Spolu s prolomením této hranice se otevírá prostor pro uplatnění zcela nepředvídatelných nároků prvorepublikových právnických osob a celkové znejistění vlastnictví.

Stát tady vydává obrovský majetek daleko za rámec odhadu. Bez jakékoli řádné evidence a prostorového zobrazení. Nebyla provedena žádná analýza možných dopadů vydání majetku. To je velmi, velmi zajímavá záležitost na fungování státu jako takového. Ono totiž může dojít i k ohrožení některých funkcí státu i krajů, ohrožení schopnosti poskytovat služby občanům.

Katolická církev není politicky neutrální subjekt. Její program je ultrakonzervativní a z hlediska naprosto převažující většiny českých občanů možná na hraně demokratických názorových proudů. Žádná politická strana nebojuje tak aktivně například proti antikoncepci nebo potratům. Vydáním takového obrovského majetku zejména katolické církvi dojde k vytvoření zásadní ekonomické nerovnosti mezi politickými silami, a to by mělo zajímat všechny politické strany v této zemi. Křesťanské strany a křesťanské názorové proudy v hlavních politických stranách výrazně – ano, výrazně – posílí. Občanské strany, a to se týká i ODS, nebudou moci konkurovat v této hospodářské převaze. A to v situaci, kdy drtivá většina občanů České republiky jsou ateisté.

Z hlediska cílů společných – skutečných – autorů zákona není nepodstatné, že obce byly vyňaty ze seznamu povinných osob. Ve skutečnosti zákon umožňuje zpochybnit i tuto skutečnost díky argumentaci o neoprávněném zvýhodnění obcí. Máte se na co těšit, páni starostové z TOP 09!

Vztah českého státu, církví a řádů se vytvářel po dlouhá staletí. Často turbulentním způsobem – jednou ve prospěch církví a řádů, jindy ve prospěch států, habsburského či komunistického, nyní demokratického. Zákon velmi významným způsobem zasáhne do této složité alchymie vztahů. Církev v minulosti byla velmi významným majitelem půdy, avšak vedle šlechty a českého velkokapitálu. Ty poslední však majetek nezískaly. Zatím.

Největším konsolidovaným vlastníkem nemovitého majetku v České republice se stane díky kanonickému právu cizí stát, Vatikán, s nímž nemáme upraveny vzájemné vztahy. Vatikán byl od 1. 1. 2012 zařazen States department USA na seznam států, kde hrozí praní špinavých peněz. Vatikánská banka IOR, v níž mohou skončit veškeré výnosy z případného prodeje majetku Vatikánu v České republice, protože nikde se nepíše, že církev nemůže okamžitě majetek prodat, se zmítá přitom ve skandálech spojených s praním špinavých peněz.

Zákon díky té své podivné konstrukci skrytě zajišťuje, aby objem fyzicky vydávaného majetku církvím a řádům byl výrazně vyšší než ten, jaký je předpokládán v zákoně, to znamená 250 tisíc hektarů. A to je další z velkých triků zákona. Na základě nepřesných a zmanipulovaných seznamů se předpokládá vydání právě těch 250 tisíc.

Na základě tohoto předpokladu je však v zákoně zformulován princip, jaké pozemky se budou vydávat, bez toho, aby byly jakékoli záruky maximálního objemu vydávaného majetku. Církvím a řádům se tak vydává bianco šek. Při prolomení hranice 25. 2. 48, což zákon podle mého umožňuje a předpokládá, dojde k tomu, že princip zákona bude uplatněn velmi důsledně a objem vydaného majetku bude daleko vyšší, paní ministryně kultury. Zákon však stanoví princip, nikoli objem. Ten je pouze orientační. Bohužel orientační.

Příklad je sedm vybraných katastrálních území ve středních Čechách. Katastrální území Nenačovice, Drahelčice, Lítovice, Horoměřice, Kněžívka, Chýně a Úhonice. Při důsledném dodržení hranice 25. 2. 48 by nedošlo k navrácení žádného majetku. V případě prolomení této hranice by došlo navíc k vydání více než 680 hektarů. A to je výsledek porovnání pouze sedmi katastrálních území.

Pokud si dobře pamatuji, tak i na stránkách Práva je mapa, která byla vydána, která jednoznačně ukazuje problémy tohoto zákona.

S ohledem na vývoj v Řecku, Itálii, Španělsku může dojít ke snížení ratingu České republiky a zdražení dluhové služby. Přes to přese všechno taková hodnocení neproběhla, já chápu ministerstvo kultury, ale nechápu ministerstvo financí, a konzultace s ratingovými agenturami také ne.

Evropská komise konstatuje, že schválením zákona se zvýší celkové zadlužení státu o 1,5 % HDP.

Nejzávažnějším nebezpečím – já vím, že jsem trošku ve svém projevu dlouhý – je, že přijetí zákona znamená tiché prolomení restituční hranice 48 a otevření prostoru pro restituci šlechtických majetků. Ano, slyšíte dobře, šlechtických majetků, které byly znárodněny podle dekretu prezidenta republiky v letech 45-48. Potenciální restituenti – potomci šlechty kolaborující s nacisty – se již v této chvíli, již nyní soudně domáhají u domácích i mezinárodních soudů cca 100 tisíce hektarů zemědělské a lesní půdy. Dá se očekávat, že pokud by uspěli, a to i s odvoláním, pokud tento zákon projde opět Poslaneckou sněmovnou, protože tady, doufám, ho zamítneme, objeví se další podobné požadavky v rozsahu zhruba dalších 100 tisíc hektarů půdy. To už bude vedeno nikoliv novým zákonem, ale skrze soudy, ve kterých se budou domáhat, a ústava jim to umožňuje, rovnosti před zákonem vůči církvi. Ano, vůči církvi. Takže restituenti, šlechtici, další – všichni budou chtít rovnost před zákonem. A v okamžiku, kdy majetky budou vráceny šlechtickým rodům, je otevřena cesta k restituci všech majetků, tedy i majetku právnických osob, majetků kolaborantů, zrádců a sudetských Němců. A v tom posledním případě se jedná o restituci – vážení, poslouchejte – až 500 tisíc hektarů zemědělské půdy a 900 tisíc hektarů lesní půdy.

Církevní restituce v tomto podání vlády, a já nechci na vládu házet jenom špínu, ale tady opravdu se jim něco nepovedlo, mohou vést k té nejhorší variantě pro českého daňového poplatníka, k restituci skoro dvou milionů hektarů zemědělské půdy, což je téměř 25 % rozlohy celé České republiky.

Jinými slovy může dojít k obrovským přesunům, a proto z bezpečnostního hlediska varuji před přijetím tohoto zákona. Velmi rád bych slyšel od Bezpečnostní informační služby, zda tato věc byla bezpečnostní službou nějakým způsobem řešena a zda s tím byl seznámen předseda vlády.

Mluvilo se tady něco o tom, že 80 % – více než 80 % – občanů nepodporuje tento zákon v takové podobě,

v jaké se nám ho tady snaží protlačit vládní koalice. Jistě víte, že jsem odešel ze sociální demokracie a stal jsem se nezávislým. Nemusím být vázán na to, jestli dostávám odměnu za to, že jsem nebo nejsem senátorem. Já jsem prosazoval, aby senátor byla čestná funkce. Proč o tom mluvím? Protože jsem konzultoval tuto záležitosti i s jedním z kandidátů prezidentských a Miloš Zeman jasně prosazuje referendum. Já se domnívám, že referendum přijde co nejdříve. Přijde v podzimních a prezidentských volbách. A to referendum bude takové, že voliči nohama a tím, jak budou volit, rozhodnou, jestli chtějí církevní restituce v této podobě, nebo nechtějí mít nic společného s takovým pojetím majetkového uspořádání, kde se poškozují zájmy českého státu.

Chtěl bych říci, že církev se stala největším spojencem levice proti pravici tímto zákonem. Chtěl bych se zeptat, jestli pan ministr Kalousek bude posílat složenky nyní všem občanům České republiky, pokud tento zákon bude přijat, protože půjde o zadlužení šesti tisíci Kč na hlavu každého občana této země.

A ještě mi dovolte na závěr mého poněkud dlouhého vystoupení jednu poznámku. Nesouhlas s nespravedlivým návrhem vládního zákona ještě neznamená, že sociální demokracie, nebo někdo jiný, jde proti církvi. Žijeme v demokratické společnosti a v demokratické společnosti je obvyklé, když není jenom jeden názor. Pokud je jenom jeden jediný názor, zavání to totalitou. Nepatřím do fanklubu pana předsedy ČSSD Sobotky, to asi všichni dobře víte, ale musím se ho z tohoto místa zastat. Je zcela legitimní, když opoziční politik má výhrady k vládnímu návrhu, o kterém se domnívá, že poškozuje všechny občany této země napříč politickým spektrem. Přirovnání kardinála Vlka – některá přirovnávání považuji za velmi nevkusné. Domnívám se, že by emoce, které se vyvolaly, měly zklidnit přesně tak, jak říká prezident Klaus a že by místo toho, že církev neuznává jiný názor než svůj, a tím i zároveň vstupuje do politiky, a tady vidíte to nebezpečí, tak že by všichni měli zasednout ke stolu a jednat o jiném návrhu tohoto zákona.

Já jsem to řekl na začátku své řeči. Tímto návrhem i ukončuji svoji řeč. Jsem připraven v tom církvi, nejen katolické, ale všem církvím, napomoci. Ale tento způsob a tento návrh vládního zákona považuji – a se mnou velká většina obyvatel této země – za nemravný a nespravedlivý. Svědčí o tom, že církev je v rozporu s realitou České republiky.

MUDr. Vladimír Dryml

  • BPP
  • Prezident svazu Senioři České republiky

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Radmila Zemanová-Kopecká

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Holomčík (Piráti): Další přidávání bariér podnikání malým obchodníkům by venkov ještě dále devastovalo

12:22 Holomčík (Piráti): Další přidávání bariér podnikání malým obchodníkům by venkov ještě dále devastovalo

Projev na 39. schůzi Poslanecké sněmovny 6. prosince o potravinách a tabákových výrobcích.