Vojenský zásah USA, Velké Británie a Francie v Sýrii jako reakce na údajný chemický útok v městě Dúmá vyvolal v Česku vzrušenou debatu na téma spojenci. Máme se spojenci za všech okolností souhlasit, nebo si je můžeme dovolit i kritizovat? 

Tak tady otázka nestojí, na kritiku má právo každý. Po ujištění našich zpravodajských služeb si opravdu nemyslím, že by chemický útok byl „údajný”, považuji ho za realitu. Protože jde o opakované použití chemických látek, bylo nutné nějak odpovědět. 

Vztah ke spojencům se dostal i na půdu Poslanecké sněmovny, která hlasovala o návrhu Miroslava Kalouska, aby vláda spojence věrohodně podporovala. Poslanci tento návrh zamítli. Jak se k němu stavíte vy? 

Pokud jsme součástí NATO, pokládám za přirozené, že spojence podporujeme. Jiná věc je, zda, když v dílčích věcech nesouhlasíme, zda jsme schopni své stanovisko zformulovat a prosadit. Ale řada lidí v ČR se stále na NATO dívá jako na něco, co je vně nás, k čemu nepatříme. A tady bych podtrhl, že v čele vojenské části NATO máme českého generála. Netvařme se, že nejsme součástí NATO.