Demonstrace, vládní nestabilita, názorově rozdělený národ… i takový je zatím tento rok, kdy si připomínáme už 30. výročí sametové revoluce. Co tento rok o naší společnosti vypovídá? A máme, nebo nemáme vlastně důvod slavit těch 30 let od revoluce?

S dovolením začnu od konce. Ano, máme důvod slavit. Naše životy se od roku 89 zcela zásadně změnily. Patříme dnes do jiné části světa, a to je dobře... a nepochybně se většině občanů žije a dýchá lépe než před revolucí. Ne všem, ale většině jistě... nikdy nebudou spokojeni všichni, to očekávat nelze, to může chtít jen hlupák…Tedy ano, máme důvod slavit.

Tento rok o naší společnosti nevypovídá o mnoho více ani méně, než všechny roky předcházející. Snad jen to, že se opět potvrdilo, že jsme specialisty na zneužívání výročí. Letos toto výročí využívá opozice k naivně demagogickým útokům na vládní koalici... ale to nám ostatně šlo vždy, v tom jsme vždy byli mistry. Říkáte v otázce „rozdělený národ“, ale já nevidím rozdělený národ, respektive nevidím ho rozdělenější, než kdykoliv předtím a kdekoliv jinde, kde mají možnost svobodné volby. Chodíme k volbám, vyjadřujeme tam svůj názor a když se stane, že náš názor zrovna nezvítězí, nestane se z vítěze přes noc náš kamarád a s jeho názory a postoji budeme už z principu nesouhlasit a bojovat celé období, co bude u moci... tedy budeme názorově rozdělená společnost... jenže naší demokratickou povinností je názor na vítěze respektovat. Ale milovat ho nemusíme. Respekt – tak by to mělo být. Jenže my do toho ještě přibalíme naštvanost z naší osobní volební porážky, nenávist k osobě, závist atd. Škoda, že jsme takoví a že neumíme být jiní.