Nezajímavá až nevzhledná budova s šedivou fasádou, komunistickými jednokřídlými okny a střechou z vlnitého eternitu se proměnila ve výstavný barokní měšťanský dům s mansardovou střechou a kamennými ostěními oken. Málokdo byl schopen odhalit v někdejším vzhledu fasád bohatou minulost objektu, která se díky současné rekonstrukci znovu probudila.

Na místě dnešního domu stávalo nějaké stavení zřejmě již někdy v 16. století. Od poloviny 17. století držela dům rodina Kvadrátů, údaje v městských knihách jsou ovšem jen kusé. Přesnější obraz získáváme až ke konci 18. století. Od roku 1781 vlastnil dům zámecký lékař Bartoloměj Rosenzweig. Ten dům nákladně přestavěl, „ozdobiv ho znakem o třech růžích, považuje se asi za urozence s erbem“. Dějiny domu po většinu 19. století byly vcelku fádní. Byl zde krupařský krám a krejčovství. V roce 1884 vzplanula zdejší stodola, od ní dům i další tři domy v sousedství. Po požáru musel být vztyčen nový krov i některé, ohněm poškozené, stropy. Došlo i na další zásahy – vybourání většiny kamenných okenních ostění a zvětšení oken či výměny dveří v interiéru. Vlastníkem domu byl tehdy kolář Josef Seifried. Ten chtěl roku 1905 budovu dokonce přestavět na patrovou, ale město mu to nepovolilo. Od roku 1925 zde měl knihkupectví a papírnictví Josef Danda. V roce 1975 zakoupili pět let neobývaný dům manželé Váchovi, kteří následně vyměnili pálené tašky za vlnitý eternit a provedli i další době poplatné stavební úpravy, zejména výměnu oken. V této podobě přečkal dům dalších několik desetiletí.

Roku 2007 jej kupují manželé Klausovi, kteří předložili v roce 2015 na stavební úřad záměr na demolici objektu spolu s plány na novostavbu. Tento záměr se ovšem setkal s odmítnutím v městské komisi památkové péče – a to především kvůli zániku historických hodnot obsažených v původním objektu. V domě se totiž dochovalo několik kamenných barokních ostění, v průčelí směrem k náměstí barokní profilovaná římsa a v nároží dokonce ostění gotické, druhotně použité jako armatura. Zkrátka pod nezajímavou fasádou se skrýval barokní poklad – navíc v Zelenohorské ulici, na trase z náměstí k zámku.