V běhu obvyklých dnů a starostí považuji za vhodné připomenout činy zakladatelů naší republiky, ať těch více známých nebo úplně anonymních. V případě toho asi nejznámějšího Tomáše Garrigue Masaryka se při čtení jeho životopisu v duchu ptám, co jej vedlo k uskutečnění takřka zcela bláznivé myšlenky svobodného státu Čechů a Slováků. V době své největší politické aktivity v exilu bylo tomuto pánovi 64 let, měl rodinu – 4 děti, manželku, byl řádným profesorem na Karlově univerzitě, ve své politické kariéře byl poslancem Říšské rady i zástupcem v českém zemském sněmu. Přes všechny tyto, dnes bychom řekli sociální jistoty, naplnění osobních ambicí se odhodlal a vystoupil z řady, aby s hrstkou spolupracovníků akcentoval otázku české státnosti doma i v zahraničí. Ohrozil tím nejen svou rodinu, své sociální zajištění, ale i poklidný závěr svého života. Kdo jiný dokázal ve věku 68-87 let vybudovat základy státu, na které s určitým obdivem pohlížíme i dnes. Obdobně můžeme hovořit i o 100-tisíc legionářů – mladých i starších mužů, kteří se pod vlajkou ještě neexistujícího státu vrhali do bojů v Rusku, Francii a Itálii. Jejich životopisy však nejsou tak známé. I oni však měli své životní příběhy, rodinu, zaměstnání i oni museli najít odvahu a učinit zásadní rozhodnutí.

Právě státní svátek 28. října je okamžikem kdy bychom takových lidí měli vzpomenout a snad sdělit i našim dětem, proč nám na domech vlaje státní vlajka.

Snad právě proto jsem iniciátorem kampaně Vlajka pro Masaryka, kterým se pokouším toto vnímání změnit. Pojďte, prosím, společně ozdobit náš Turnov státními vlajkami a alespoň o krůček se přibližme historickým fotografiím z první republiky.

V sekretariátu starosty bude od 1. října připraveno k vyzvednutí 50 kusů státních vlajek. Chtěl bych poprosit zejména obyvatele centra města a Mašova, kde bude probíhat část oslav, aby neváhali a vyvěsili vlajku. Ne protože to chce starosta, ale protože to tak cítí sami.