Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si hodně přemýšlela, co bych vám dneska k tomuto návrhu zákona řekla.

Ale první věc, kterou si neodpustím je, že mi je z vás většinově velice smutno. Protože to, co se přijalo před těmi dvěma měsíci, o kterých hovořil pan kolega Juchelka, tak já to označuji za zvěrstvo na dětech. Chápu, že tomu nemusíte všichni rozumět a že tomu také nerozumíte. Že 90 % poslanců, kteří pro to zvedli ruku, tak ani neví, o čem hlasovali. Ale hlasovat pro populistická hesla, která odnesou děti, to je hnus. A je mi opravdu z vás velmi špatně. Měli byste si nejdříve všichni sáhnout do svého svědomí a říci, jestli si dokážete představit a odpovědět na všechny argumenty z praxe, co se s těmi dětmi bude dít a kam je umístíme! Dnes jsem se ptala, kolik máme volných pěstounů. V celé České republice máme tři! My máme v Ústeckém kraji v kojeneckém ústavu padesát dětí a ne všechny zdaleka jsou umístěny s tzv. zdravotní diagnózou. Kam ty děti dáme? Vážené kolegyně, vážení kolegové, vy si je budete brát domu? Vy se o ně budete odborně starat? (Hovoří hlasitě, důrazně.) Toho jste docílili, tohoto zvěrstva!

Já jsem si objela několik kojeneckých ústavů v rámci své dovolené. Byla jsem v Kyjově, samozřejmě dlouhodobě spolupracuji u nás v Ústeckém kraji, v Mostě, ale byla jsem v dětském centru na Kladně, také jsem navštívila dětské centrum ve Svitavách. Víte vůbec, o jaké děti se tam starají? Že jsou to velmi závažné zdravotní stavy? Že jsou tam ale i starší děti, protože oni poskytují takovou péči, které v těch rodinách ani ve zdravotních službách nedokážou poskytnout? A víte o tom, jaké děti máme my v Ústeckém kraji? Že jsou zneužívané, že jsou týrané. A se nebavíme o majoritní společnosti velmi často, tak jak chtějí pěstouni: krásnou bílou holčičku, kudrnatou, nejlépe zdravou. A že ve velké míře si prostě nesou stigma od svých rodičů? Tohle jste docílili a my tady teď říkáme, že my nevíme, jak o ty děti budeme pečovat.