Balaštíková (ANO): Svým tříděním odpadů piji krev manželovi

Ještě jednou dobrý den, kolegyně a kolegové. Předně bych chtěla říci, že já rozhodně nepatřím k těm, kteří by nechtěli tuto směrnici, nechtěli třídění, neviděli ty problémy. To ne. Já naopak svým tříděním odpadů piji krev svému drahému manželovi, který by mě nejraději zabil za to všechno.

Jsem hrozně ráda, byla jsem na Zlínském kraji radní pro životní prostředí a zemědělství a ty problémy jsem tam vlastně začala vnímat mnohem hlouběji než předtím, kdy jsem se hlavně - a k tomu bych se chtěla vrátit - vrátila k jedné věci.

Výrobce obalů má samozřejmě určité povinnosti. Je to v pořádku. Všechny tyto věci na něj nakládají povinnosti. Tady jsem si poznamenala, že je tady bič, to je sankce, já samozřejmě mám tady ráda sankce, protože jiným způsobem nepřivedeme dospělé lidi k rozumu. Ale chtěla bych, abychom se zabývali hlavně tím, že všechny tyto věci se přenášejí také na výrobce obsahu. Teď mluvím třeba za ty, kterých se to týká, což jsou potom ti potravináři, kteří nemají jinou variantu než balit to do toho, co to je, a jestliže jim výrobce obalu dá nějakou cenu, kterou do toho musí samozřejmě promítnout, promítnou to oni a samozřejmě se to promítne do konečného spotřebitele. Vy říkáte ano, tím, že se zvedne cena obalu, že vlastně nějakým způsobem umravníme lidi, aby toho tolik nekupovali. Ale já bych tady chtěla spíš opravdu říct, že jsou věci, kdy nemáme alternativu a kdy poklesne prodej určitých výrobků, a to z toho důvodu, že už je to prostě spotřebitelsky nereálné. Ten člověk, který si kupuje ten výrobek, on prostě nehodnotí to, že ten obsah není tak drahý, on se dívá, kolik ho to prostě stojí.

A já vám mohu říct třeba za tento resort, že oni to monitorují. Tady se to možná ještě nepromítlo, protože my samozřejmě monitorujeme obavy, monitorujeme odpady, ale nám postupně díky tomu, že budeme zvedat cenu - a prosím, tím nechci říct, abychom to nedělali, jenom tím chci říct, když tedy máme edukovat, aby se třeba myslelo i na to, že bude to vysvětlení, jestliže se zabýváme tím, abychom jakýmsi způsobem ochránili životní prostředí a teď si řekněme, tahleta doba, kdy jsou na nás opravdu obrovské nároky z pohledu zvýšených cen, které potřebujeme vůbec k dopravě, ke svícení, k teplu, tak ono se to všechno bude promítat, abychom se nedostali do okamžiku, že to prostě ti lidé přestanou kupovat, protože toto se vám neprojeví.

A já bych tady viděla i velkou součinnost a i vzhledem k tomu našemu předsednictví, které vlastně nastoupí, aby naše paní ministryně za životní prostředí, prostřednictvím pana předsedajícího, bych ji chtěla i požádat, aby i o tomto mluvila, aby i tady probíhala edukace, protože samozřejmě já to z toho resortu cítím, že řeknou: Vy jste drazí, jste takoví. Ale oni nezdražili ten obsah natolik, tam zkrátka dopadají různé jiné věci. A já bych byla moc ráda, aby třeba i tady ta součinnost mezi MZE a Ministerstvem životního prostředí byla, protože to by byla i jakási osvěta, proč se nám to tak zdražuje.

Děkuju moc za ten materiál, který ministerstvo připravilo k tomuto zákonu, protože jsem se tam dočetla pro sebe z pohledu zemědělství docela strašně důležité informace. Musím říct, že my jako Česká republika si vůbec nestojíme špatně ani v produkci odpadů, ani v třídění vůbec i v tom období, kdy skutečně byl nárůst odpadů a nárůst plastů vzhledem ke covidové situaci, tak se naše čísla zas tak hrozně nepohnula oproti jiným zemím. Ale já musím říct, že jsou prostě věci, které asi nebudeme úplně umět vyřešit. Jediné, co mi vadí, je to, že na to jdeme vždycky hrozně zhurta, že je to prostě takové jakoby moc narychlo. Možná je to i dobře, že se udělá takový řez, něco začne, ale byla bych ráda, abychom brali ohled na ty, kteří potom s obaly pracují a kteří už nedokážou tyto věci ovlivnit.

To bych byla velice ráda, protože když si řekneme, že většina obalů, do kterých balí potravináři, vůbec nepřichází z České republiky, opravdu ne. Musím říct, že jeden z největších dodavatelů obalů do potravinářství je Turecko, což mě tedy docela pobavilo. Konkurenceschopnost našich řekněme potravinářů z pohledu toho, kolik potom ten výrobek stojí, je nekonkurenceschopná oproti ostatním. Nevím, jak to dělají, protože když se podívám třeba kolik produkuje Německo odpadů z potravinářského průmyslu a kolik vyrábí obalů, tak my jsme někde úplně na chvostu tady těch všech.

A já bych chtěla, abychom se i tímto zabývali a aby RIA, která byla udělaná, která samozřejmě řeší jenom pohled plastového obalu, ale abychom to rozšířili potom i o ten ostatní dopad do resortů, které s touto komoditou pracují, protože tam se nám to projevuje úplně jinak. Já zase mluvím samozřejmě s těmito resorty a vím, jaký je s tím problém.

Naopak budu moc ráda, kdyby potom součástí dalších úprav třeba zákonů vůbec bylo třeba i nařízení, že všichni výrobci - já nevím - těch masných výrobků nebo tak, budou používat jeden obal a ať nechají jenom na kreativitě svých manažerů to, jak ten obal bude vypadat, ale aby neměl každý jiný.

Já nevím, jestli třeba vy víte, že ony vám přímo řetězce nařizují, do jakých obalů se bude balit a to je taky věc, která potom rozhoduje samozřejmě o té ceně, o té dostupnosti. Jsou to náklady, které bychom mohli opravdu úpravou toho zákona v budoucnu omezit, tu nákladovost tohoto resortu. A bylo by to příjemné, že se opravdu stane i to nařízení pod tou sankcí, že zkrátka bude jeden druh obalu a jenom to bude mít jinou nálepku nahoře. To samé se může týkat - samozřejmě, je to možná zase pro lékárenský průmysl nepříjemné - ale myslím si, že i tady bychom mohli jakýmsi způsobem omezit to, že každý to má jiné, že je to třeba zbytečně složité a ten kelímek potom používá takové různé podstavečky, nesmysly a my samozřejmě v tom globálu, když to spočítáme na tuny, ty kusy, tak zbytečně máme toho odpadu více.

A ještě bych chtěla udělat takovou vsuvku. Já už jsem k tomu mluvila circa před měsícem a půl, když jsme se tady bavili o jednorázových plastech, že ta Evropa je tříprocentní znečišťovatel moří. Protože to, že začínáme řešit samozřejmě znečištění životního prostředí plasty, vzniklo z toho důvodu, že máme znečištěné řeky, znečištěné moře. A já jsem tady řekla větu, že pokud nezačneme v těch třetích zemích, pokud opravdu nezačneme dělat tu edukaci a nebudeme jako Evropa vyvíjet tlak třeba i na ty dovozce tady těch obalů z těch jiných zemí, tak my se toho prosím nezbavíme. A teď bych udělala jenom takovou odbočku. Navštívila jsem Egypt s manželem, manžel se šel podívat do Údolí králů a já jsem se šla podívat na odpadové hospodářství. A mohu vám říct, že to, co jsem viděla v přítocích Nilu, tak já se divím, že je toho v těch mořích málo. A to je možná i tlak té Evropy a edukace na tyhle země, protože jestliže my jako Evropa jsme tříprocentní znečišťovatel, tak kdybychom tady vytřídili úplně všechno, kdybychom to tady opravdu zvládli na sto procent, prosím vás, my jsme kapka v tom oceánu. A já nechci nikomu ani říkat - určitě to budeme řešit na podvýboru, já už jsem tady kolegy Krále prostřednictvím pana předsedajícího se na to jednou ptala, jestli třeba ví, jaké je odpadové hospodářství a jak to řeší v Řecku, protože to, co tam je, je katastrofa. A já si myslím, že to ještě nejsou ty země, které jsou tím nejhorším jakoby příkladem pro to, jak by to nemělo vypadat.

Takže já tady spíš z tohoto místa bych chtěla apelovat na paní ministryni životního prostředí, aby tyto otázky určitě na radě ministrů otvírala, aby se o tom diskutovalo a abychom k tomu přistoupili komplexně, protože my jako Evropa, já mám trošku pocit, že my chceme spasit svět - už jsem tuhletu větu řekla. My ho nespasíme, ale my se můžeme docela dobře zničit.