Já vám děkuju za slovo, pane předsedající. Já bych se v krátkosti tedy vyjádřil k tomuto návrhu týkajícímu se dětských skupin. My tento návrh chceme, protože slaďování práce a péče o děti podporujeme. Jen jsou s podivem i pozměňovací návrhy kolegy Havránka a pana kolegy Munzara, které zase obsahují nepřijatelné přílepky. Já bych znovu apeloval na to, že tady máme rozhodnutí Ústavního soudu. Nemyslím si, že by taková praxe teď měla být ve Sněmovně nějaká trvalá, tak jako jsme to viděli i třeba u minulého projednávaného zákona.

Já bych se možná ještě vrátil trochu do momentu druhého čtení. Zde zazněla od pana poslance Brázdila slova, já si ho dovolím citovat: Neděláme podmínky pro to, a to cituji, aby matky mohly opustit svá děcka. Mně poměrně tohle ten pohled mrzí, protože to stigmatizuje ty mámy, kteří si volí nějakou možnost skloubení práce a péče. A kdybychom volili podobně vyhrocený slovník, jako tady byl od pana Brázdila, tak bychom mohli naopak říci, že tím, jak to máme často nastavené v naší společnosti, tak vháníme ty matky třeba i do náruče chudoby či alkoholu.

Já si myslím, že tohle to není otázka nějakého tlačení někoho do nějakého řešení, ale je to o tom, jakým způsobem si člověk, a přiznejme si to, rodičovský příspěvek, který jsme prosadili, stále není valorizovaný, tak je to otázka, jakým způsobem člověk, který se rozhodne pečovat doma o dítě, může skloubit práci a péči a zároveň jakým způsobem může ekonomicky vyjít. Těm rodičům, co jsou odkázaní na rodičák, nejčastěji na měsíc zbývá 12 až 14 000. A to si myslím, že se shodneme, že věru není mnoho.