Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, těch 30 hodin, které tady projednáváme ten zákon, mě poučilo o jedné věci. 

Tato vláda a tato koalice má nerada prohry. A ten zákon je vlastně reakcí na první takový moment. Vláda zrušila vyhláškou povinné očkování některých skupin občanů. Je třeba to přivítat, a to i za situace, kdy tato vyhláška neměla nikdy spatřit světlo světa, a když už spatřila, měla být zrušena mnohem dříve, protože vyvolávala existenční nejistotu u tisícovek lidí. Vládě je tedy třeba připsat body za to, že pochopila situaci, včetně toho, že by odkládáním poškodila i svou reputaci, protože po zrušení vyhlášky volali nejen občané, nejen spolky a iniciativy, ale také 14 odvážných senátorů, 20 poslanců a ombudsman. Ve hře tak bylo i rozhodování Ústavního soudu. Je proto možné, že vláda nechtěla riskovat porážku u nejvyšší soudní autority u nás, a současně reálně hrozily tisíce žalob a s nimi i možný kolaps státu, kdyby odešla část policistů, hasičů, zdravotnického personálu, vojáků a studia skončila řada studentů důležitých oborů, o zahlcení soudů nemluvě. Tedy rozhodnutí vlády o zrušení vyhlášky bylo racionálním krokem, k němuž tento tlak na mnoha frontách nepochybně efektivně přispěl. Takže na tento ústupek vláda zareagovala pandemickým zákonem, o kterém se tady již druhý den bavíme. Na něm kromě toho, co zaznívalo od všech kolegů, tedy porušování základních práv, lidských práv a svobod a dalších věcí prostým zákonem, nikoliv ústavním, tak mi vadí ještě jedna věc, a to je, že soudní obrana proti nezákonnostem páchaným podle pandemického zákona je neúčinná. Na soud se sice můžete obrátit, ale pro ubíhající čas je vám to málo platné. Možnost správní obrany je tak totiž nastavena. Než Nejvyšší správní soud rozhodne, je jeho rozhodnutí, jakkoliv správné, zcela k ničemu. Konec konců, slyšeli jsme to i dneska. A protože opatření dávno neplatí a je vydáno nové a často opět zákon. Často jsme tedy byli svědky povinnosti řídit se nezákonným opatřením, na které navazovalo další nezákonné opatření, a možnost se tomu bránit tu teoreticky byla, ale v praxi naprosto selhávala, takže jako by nebyla.