Milé dámy a pánové,

ono je už strašně málo času, tak mám skoro pocit, že bych vám raději měl popřát hezký večer. Ale já jsem tady měl připraveno několik dotazů a na to nesporně, když se podívám na ten časový rozvrh, určitě nedojde. Ale tak jenom pár poznámek. Chci říci, že určitě nebudu a nechci vystupovat jako advokát tohoto sněmovního tisku, ale i pod dojmem jednání výboru pro sociální politiku z minulého týdne si myslím, že ty argumenty se velmi podobají a jsou hodně podobné tomu, co jsme prožili minulý týden.

Mám tady první poznámku, ta je shodou okolností na vás, pane místopředsedo prostřednictvím vás. SPD přichází jako první s tím, aby se tento problém řešil. Já bych vás chtěl jenom upozornit, že určitě nejste první. My jsme přibližně před rokem předložili podobnou, i když ne možná tak rozsáhlou, novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi a možná jste zaznamenal, ten pracovní název se jmenuje Třikrát a dost. My jsme chtěli řešit především ty v těch vyloučených lokalitách, kteří se opakovaně dopouštějí vážných přestupků. A možná jste zaznamenal, že i pod tímto návrhem byla podepsána vaše paní kolegyně Lucie Šafránková. Takže jste nebyli první a ten návrh tady byl předložen před rokem a dokonce prošel přes první čtení.

Druhou poznámku, možná na konto pana kolegy Jirky Bláhy prostřednictvím pana předsedajícího. Všechny velké zákony má předkládat nejlépe ministerstvo, v tomto případě Ministerstvo práce a sociálních věcí. Já bych si to také velice přál. Ale řekněme si na rovinu, ani tak závažné věci, jako jsou liniové stavby a budování dálnic v České republice, se nerealizovaly a to zlepšení a urychlení se nerealizovalo přes vládní návrh. A my jsme dokonce museli tu 316 dávat dohromady jako poslanecký návrh. A ono to vypovídá o schopnosti a kvalitě jednotlivých ministerstev vůbec ty velké věci řešit a předkládat do Sněmovny.