Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové, já v rámci svého vystoupení začnu úplně od konce, protože jsem si všiml, že pan premiér odešel, což samozřejmě je legitimní a možné, ale já jsem úplně na závěr svého vystoupení měl k němu krátký dotaz, tak ho řeknu, třeba ho ještě zastihnu někde v předsálí a možná mě uslyší.

Já jsem si, stejně jako vy všichni, před malým okamžikem přečetl v médiích, že při rozhovoru s jednou z maminek přislíbil, že tu nedočerpanou rodičovskou zaplatí ze svého, což je nesporně, určitě dobrý počin, tak bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího na pana premiéra vznést dotaz - samozřejmě slovo muže má velkou váhu, slovo premiéra České republiky má váhu ještě větší -, jestli ten svůj slib myslel pouze na tu maminku, se kterou se setkal, nebo jestli ten slib, že to doplatí ze svého, platí pro všechny maminky, které se přihlásí, anebo jestli to platí úplně pro všechny maminky bez rozdílu, jestli se přihlásí, nebo se nepřihlásí. Věřím, že ten slib, tak jak znám velkorysého pana premiéra, patří pro všechny maminky, i ty, které se přihlásí, nebo nepřihlásí, a v tom případě pro něj mám dvě zprávy. Jedna zpráva je špatná a ta druhá je dobrá. Ta špatná zpráva je, že se jedná o přibližně 70, možná 60 tisíc maminek nebo rodičů, abych byl korektní, což je opravdu vysoké číslo. A ta dobrá zpráva je, že mám pocit, že ani samotné Ministerstvo práce a sociálních věcí pořádně neumí spočítat nákladově, kolik by znamenala v praxi ta férová rodičovská, tak jak o ní hovoříme jak v té poslanecké verzi, kterou jsem předkládal s paní kolegyní Šafránkovou, nebo v té senátní verzi, o které za chvíli budeme hlasovat. Každopádně platí, a to je ta dobrá zpráva, že to podle mého názoru není těch 2,7 mld. korun, jak se o tom hovoří, ale že by pan premiér významně ušetřil, protože podle mých odhadů se jedná o 1,3 až 1,5 mld. korun. Takže prosím moc prostřednictvím pana předsedajícího o stanovisko, jak to bylo myšleno.

Jinak bych chtěl své vystoupení začít opravdu poděkováním. Všichni, co tady sedíme, čas od času čelíme různým kampaním zájmových skupin nebo nátlakových akcí různých aktivistů, kteří nás přesvědčují o tom, že jejich pohled na konkrétní problém je jediný dobrý a správný, a musím říci na základě dvou- nebo tříměsíční zkušenosti, že tentokrát to bylo úplně jiné. Ve velkém se na nás obraceli nebo začali obracet lidé, od nichž maily obvykle nedostáváme. Obraceli se na nás rodiče, kteří se starají o malé děti, lidé, kteří obvykle mají dost své práce a starostí, než aby pořádali organizované akce směrem k zákonodárcům. Čili tak bez zbytečných emocí a citového vydírání. Myslím si po těch zkušenostech a těch setkáních, že do veřejného prostoru naopak vnesli velmi věcné a korektní argumenty podložené fakty, a chtěl bych tímto způsobem i touto cestou jim velmi poděkovat a říci, že si těch setkání, těch argumentům velmi vážím, a samozřejmě i tady mezi námi je pozdravit a přivítat.

Na druhou stranu je mi poněkud smutno z toho, že právě občané, ať už jde o voliče kterékoliv politické strany, musejí nás zákonodárce upozorňovat na to, že se na půdě Sněmovny dost možná schyluje ke schválení zákona, který je protiústavní. Já tady nechci opakovat svou argumentaci, kterou jsem obhajoval svůj dřívější pozměňovací návrh společně s paní kolegyní Šafránkovou a ze kterého vychází i ta současná senátní verze zákona o státní sociální podpoře, a ani se nebudu vracet k tomu, jak vidí dobrou prorodinnou politiku Občanská demokratická strana, a že se naše představy s těmi vládními velmi často rozcházejí.