Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové,

já hlavně zopakuji to, co jsem řekl na výboru pro sociální politiku, co jsem zmiňoval během prvního čtení k tomuto návrhu zákona, co jsem zmiňoval ve druhém čtení. Musím říci, že za svým slovy si stojím a také opakuji, že za svými slovy si dnes stojím dvojnásob. Ten návrh nebyl dobrý tenkrát, když ho skupina předkladatelů předložila do Poslanecké sněmovny a na výboru pro sociální politiku. A vzhledem k té situaci, v jaké se nacházíme dnes, jsem přesvědčen, že ten návrh není vůbec dobrý ani v té dnešní velmi složité době.

Ono to tady dneska už zaznělo z úst mého předřečníka, ale opravdu platí, že na jednoduchou otázku, kterou můžete položit i tady na plénu Poslanecké sněmovny - chcete pět týdnů dovolené, nebo chcete šest týdnů dovolené, nebo sedm týdnů dovolené, chcete vyšší mzdu - tak tuto jednoduchou, triviální, otázku, podle mě neexistuje jiná odpověď, než že ano, souhlas. Protože všichni chtějí více dovolené, všichni chtějí větší plat. Úplně jinak by se asi odpovídalo, pokud byste se zeptali, jestli si myslíte, aby těch pět týdnů dovolené byla povinná záležitost úplně pro všechny firmy, pro všechny firmy bez rozdílu jestli se v době, kdy nebyla pandemie, nachází v dobré ekonomické situaci, nebo pro ty, kteří mají velké problémy.

Úplně jinak by ta odpověď zněla, pokud se zeptáte, jestli jsou to firmy, které na to mají skutečně prostředky, nebo jestli to chcete ve firmách, které na to ty prostředky nemají v souvislosti s tím, co prožíváme nejenom v naší zemi - to znamená pandemická situace. Úplně jinak by asi lidé odpovídali, pokud se jich budete ptát, jestli mají mít pět týdnů dovolené v té opravdu dnešní mimořádně složité situaci.