Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové.

Já mám zbrojní průkaz asi dvacet let, jsem vystudovaný ekolog, mám za sebou i ekotoxikologii, toxikologii, ochranu životního prostředí. Tedy celkem jsem je vystudoval na vysoké škole. A samozřejmě otázka olova není tak úplně bagatelní, jak by se mohla zdát. Protože jsou popsány případy - a na základě toho byl vlastně i zákaz, který máme v zákoně o myslivosti, používat olověné broky v mokřadech - protože když spadne to olovo na dno, tak se tam usadí a když to vodní ptactvo, které se živí jak rostlinami, tak těmi drobnými živočichy, tak potom z toho byly úhyny. To znamená bagatelizovat toxicitu olova, si myslím, že není správné.

Otázkou jsou také mechanické důsledky pozření těchto olověných broků a podobně. Olovo je toxické. To že se používalo ve vodovodních trubkách, je jistě pravda. A jedna z teorií, proč také zanikly některé civilizace, je, že používaly některé nádoby - myslím cín a právě i olovo - a pak došlo k chronickým otravám. Olovo bylo samozřejmě používáno i k trávení lidí. Takže toxicita je jasná. Ovšem není to tak jednoduché. Také záleží, v jaké formě to olovo je, zda je ve sloučeninách, zda je v organických sloučeninách a podobně.

Pokud tady máme nějaké vědecké sledování, od čehož máme v podstatě i některé orgány, které jsou zřizovány a testovány, tak v Evropské unii se řídíme takzvaným pravidlem předběžné opatrnosti. Vzpomeňte si, s jakým nadšením bylo možno - a když hovoříte někteří o svobodě - tak svobodně dále používejme například DDT nebo polychlorované bifenyly.

Ano, u nás se natíraly silážní jámy, natíraly se trubky, barvami, které byly polychlorované bifenyly. Bylo to velmi výborné, protože vlastnosti byly skvělé. Jen se ukázalo, že holt se z těchto látek potom stávají v potravním řetězci látky, které způsobují velké problémy a to nejenom ekologické, ale i zdravotní. A z tohoto hlediska bych to tedy nebagatelizoval. A rozhodně si myslím, že je lépe, když se prověří skutečně všechny možnosti, které jsou.