Vracím se zpátky. Jedná se o ono ustanovení ztráty mandátu, které předpokládalo posléze výklad v jednacím řádu, že v podobě, v jaké je formulováno v návrhu, znamená fakticky, že se rozhodování o tom, za jakých okolností poslanec může nebo nemůže ztratit mandát, posouvá z ústavní úrovně na úroveň jednacího řádu.

To je první velké nebezpečí, kde náhle měním kvorum, na základě kterého schvaluji situace a okamžiky zániku mandátu.

Druhá věc, a to už je věcná námitka. Já vím, že přeběhlíci vždycky všechny rozčilují. Ale abych necitoval toto volební období, tak když si vzpomenete na minulé volební období, na prapodivné uskupení válčící proti dinosaurům Věci veřejné, tak tam tedy poznat, kdo byl přeběhlíkem a kdo nebyl, kdo to pamatuje, v okamžiku, kdy odcházely nadpoloviční většiny klubů a další věci, bylo fakt nesmírně obtížné a myslím si, že to jsou přesně otázky - a jak říkám - teď nechci zasahovat do tohoto volebního období, protože bychom se také dostali do téměř neřešitelných situací, ale že to jsou přesně otázky, které buď vycházíme z toho, že voliči dávají nám naše mandáty přímo, volí sice strany, ale volí každého z nás, každý z nás na té kandidátce jsme, každý například můžeme být zvoleni počtem preferenčních hlasů, který není vysoký, a víte dobře, že v mnoha případech dochází k tomu, že lidé skáčou i z nevolitelných míst, já s tím mám docela dobré zkušenosti, takže z tohoto hlediska upozorňuji a varuji před tím, abychom šli touto příliš striktní cestou, volič volil jenom stranu, ještě neřku-li jenom nějakého vůdce té strany, a ten je ten, kdo rozhoduje o tom, jestli mandát zanikne nebo nezanikne. Proto tuto část pokládám za nerealizovatelnou.