Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové,

já se přiznám, že mě k mému vystoupení do značné míry vyprovokovala ctěná kolegyně Richterová svými návrhy na to, aby to bylo na věky věků. Sice to za dva roky vyhodnotíme, ale má to být na věky věků. A pak mě trochu tedy musím říct pozlobila, abych byl korektní. Za situace, kdy si tady všichni, já jsem přihlášen asi hodinu a čtvrt, všichni berou faktické poznámky, někteří vystupují dvakrát až třikrát, tak pak vyzývat k ukončení rozpravy, když jsou tady řádně přihlášení, mi připadá takové jako trošku fakt nefér. Způsob, jakým jsou tady zneužívány faktické poznámky k tomu, aby člověk uplatňoval svá vlastní stanoviska a pak si říká, ale vy, co jste se přihlásili správně a řádně, už radši nemluvte, není úplně správné.

K tomu, co tady zaznívá. Já si pamatuji, jak na začátku 90. let přijel do České republiky nedávno zesnulý Roger Scruton a při nějaké debatě o západním modelu říkal: prosím vás, dejte si pozor na jednu věc. Neskončete tak jako velká část Velké Británie, kde rodina vypadá tak, že je to matka, dítě a státní byrokrat, který je živí. Já si to do dneška pamatuju a tohle je přesně cesta k tomu. Žádné tatínky už nepotřebujeme, potřebujeme jenom ty státní byrokraty, kteří budou vyplácet ty dávky.