Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, zase to tak vypadá poměrně poklidně, nic moc se neděje, přijmeme tady nějakou novou změnu a pravidla pro jmenování soudců a soudních funkcionářů, která v některé části již fungují. Ale k tomu budu mít dvě poznámky obecnějšího charakteru, pro které řeknu, že na závěr nebudeme hlasovat pro tento návrh zákona.

První jsou ony slavné výběrové komise a výběrová řízení, která jsou do zákona včleněny. Já jsem rád, že se podařilo na půdě ústavně právního výboru alespoň udělat onu rovnováhu mezi jednotlivými právnickými profesemi a že nejsou nadále zvýhodňováni státní zástupci jako státní zaměstnanci proti všem ostatním právnickým profesím. To pokládám za správné a užitečné.

Současně celá diskuse o výběrových komisích mně připadá úplně absurdní. Soustředila se na ni veškerá pozornost kolem tohoto zákona a malinko se zapomíná, že jsou dvě osoby, které jsou ve skutečnosti odpovědné za jmenování soudců, a to je ministr spravedlnosti, který to nese na vládu, a prezident republiky, který toto jmenování provede. Tak je to řečeno v ústavě a tak je to správně. To, že si jako někteří tady v posledních letech začali vymýšlet, že vlastně ten prezident republiky je jenom jmenovací automat, že ministr spravedlnosti mu má něco přinášet, co se někde zjevuje v éteru, to je prostě omyl. Ústava říká věci poměrně jednoznačně - jmenuje prezident republiky na základě návrhu vlády. To jsou ty dvě osoby, které jsou zodpovědné za jmenování každého soudce. Jakým způsobem tuto svoji ústavní odpovědnost naplňují, je do značné míry na nich. My na jejich návrh se jim to tady snažíme nějakým spoutat v zákonech.