Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já nenavrhnu zamítnutí nebo vrácení k přepracování, protože jsem připraven tak jako v minulých letech to přepisovat na půdě ústavně právního výboru a nevidím v tom žádný zásadní problém. Na druhou stranu chápu, že paní ministryně je v resortu týden a neměla dostatek času se s materií seznámit. Je to něco, co připravovali její předchůdci.

Na druhou stranu tvrdím, že ten materiál je za prvé souborem přílepků, nebo jak to jinak nazvat. Ty věci spolu nemají vůbec nic společného. Naprosto nechápu, proč se to jmenuje trestní řád. Proč první je trestní řád, když ty zásadnější změny jsou v trestním zákoně, který z nějakého mně nepochopitelného důvodu je dán až na druhé místo, takže to vypadá, že to je vlastně procesní norma, přičemž ty zásadní změny se dělají v hmotné normě atd. To jsou jenom takové drobnosti. Je to jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Jsou tam namíchána práva podezřelých - v pořádku, asi je třeba řešit.

Takzvaná obrana před dětskou pornografií, která teda tvrdím, že je napsaná tak strašidelně, a to dokonce v rozporu s tou směrnicí, že za tohle fakt může jít sedět úplně každý v téhle zemi. Jestli do trestního zákona dáme "Stejně bude potrestán ten, kdo prostřednictvím informační nebo komunikační technologie získá nebo se pokusí získat přístup k dětské pornografii.", pak teda při tom, co se dneska odehrává na internetu, polovina kliknutí, které uděláte mnohdy i omylem, je na hranici toho, aby vás začala policie stíhat. Doposud jsme měli a už dobře jsme věděli, že s tím jsou problémy. Přechovávání dětské pornografie, komu ji najdou v počítači, a známe ty případy o tom, jestli to vůbec ti lidé stáhli nebo nestáhli. Ale představa o tom, že trestním činem bude "pokusí se získat přístup", mi připadá opravdu jako na hranici zdravého rozumu a myslím, že se nad tím musíme ještě v ústavně právním výboru zamyslet. Navíc tvrdím, že ta směrnice to nevyžaduje. Ta opravdu tenhle požadavek nemá.