Pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře,

dovolte mi, abych se ještě jednou vyjádřil k návrhu vládního návrhu veterinárního zákona, který Poslanecká sněmovna projednává už poměrně dlouho, to je od jara letošního roku. Poprvé jej zemědělský výbor projednal někdy v dubnu s tím, že jednání přerušil vzhledem k tomu, jak obsáhlá a důležitá to je norma. My jako Česká republika jsme povinni implementovat řadu nařízení, která tady ani předčítat nebudu, neboť bychom tady byli poměrně hodně dlouho, a měli bychom je implementovat do zhruba poloviny prosince letošního roku, což evidentně stihneme.

Ten zákon má vazby na řadu dalších: na zákon o potravinách - poměrně zase složitá legislativní norma, kterou se budeme brzy zabývat; na zákon o myslivosti, na zákon o týrání zvířat, plemenářský zákon. Dokonce zasahuje i do zákona o obcích a zákona o krajích, neboť se tam zmiňují některé nebo upravují některé povinnosti ve vazbě na ochranu před nakažlivými chorobami zvířat a některé kompetence týkající se týraných zvířat. A v tom zákoně je také spousta řeknu byrokratických věcí, na které si v oblasti zemědělství už dlouhodobě stěžujeme.

Dovolím si citovat z důvodové zprávy, tedy jenom drobnou část, která uvádí, že tento zákon přináší nařízení o úředních kontrolách, přináší obecnou a komplexní úpravu úředních kontrol a jiných úředních činností, která je dosud obsažena v několika přímo důležitých, použitelných předpisech a směrnicích Evropské unie, vztahuje se na všechny kontrolní orgány vykonávající úřední kontroly prováděné za účelem ověření souladu s pravidly stanovenými předpisy Evropské unie nebo vnitrostátními předpisy v oblastech vymezených nařízením článku 1 odstavce 2. To znamená, pokud jde o potraviny a bezpečnost potravin, geneticky modifikované organizmy, krmiva a bezpečnost krmiv, požadavky týkající se zdraví zvířat, vedlejší živočišné produkty atd., atd., welfare zvířat, ochranu rostlin, ekologickou produkci, označování chráněných označení původu, chráněných zeměpisných označení, zaručených tradičních specialit. A nařízení se také vztahuje na úřední kontroly dovozu a vývozu ve výše jmenovaných oblastech.

Já jako člověk, který v praxi přišel také do kontaktu s tímto zákonem coby zemědělský podnikatel, musím poukázat i na některé paradoxy, které legislativa ve vazbě na veterinární zákon přináší. Jedna z věcí, jedna ze stovek věcí, které bych tady chtěl prezentovat, je, že například ten zákon říká, že máme mít jako malé zemědělství takzvaný pohotovostní plán. Nevím, jestli někdo z vás někdy podnikal v zemědělství a fyzicky dělal veškeré papíry, které s tím byly spojené, ale veterinární správa kontroluje pohotovostní plán. Pro vaši představu to je jeden papír, na který musíte napsat telefonní číslo na veterinární správu, telefonní číslo na krajský úřad, telefonní číslo na hasiče, telefonní číslo na policii. A takto vyplněný formulář musíte odnést na Státní veterinární správu, oni vám na to dají příslušné razítko. A tím jste splnili povinnost mít pohotovostní plán. To znamená, že telefonní čísla, která buď se učí žáci základní školy už ve čtvrté nebo v páté třídě, to znamená, aby se dovolali na záchranku nebo na policii, vy musíte donést na Státní veterinární správu, aby vám potvrdili, že to číslo znáte. A pak tam musíte mít čísla na veterináře, což je taky nadbytečné, s tím každý zemědělec nebo chovatel dobytka pracuje v podstatě nepřetržitě a je schopen vám ho vyjmenovat zpaměti. (Hluk v sále trvá.)