Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo,

vzhledem k tomu, že se celý svůj profesní život pohybuji v oblasti školství a vzdělávání, tak se i zaměřím na tomto dnešním jednání o důvěře vládě právě na tuto oblast, která mi je profesně blízká.

Jako bývalá učitelka, lektorka, metodička dalšího vzdělávání učitelů jsem s velkým zájmem sledovala vyjádření nového pana ministra školství pana Petra Gazdíka a s napětím jsem očekávala, až představí své nápady a myšlenky, kterými chce dosáhnout zvýšení kvality českého vzdělávacího systému. Bohužel jsem z jeho dosavadních vyjádření trošku zklamaná, protože jsem se nedozvěděla nic nového, převratného. Zatím neslyšíme nic jiného než obecné fráze, proklamace, které jsou jen opakováním vizí a cílů ze Strategie vzdělávací politiky České republiky 2030+. A tady si myslím, že je férové a důležité, aby zaznělo, že tato strategie vznikala v uplynulých letech a zpracovávaly ji odborné pracovní skupiny pod vedením tehdejšího ministra školství pana Roberta Plagy. Myslím si, že tato strategie se z mého pohledu povedla a bývalá vláda si zaslouží určitě poděkování za dobře odvedenou práci.

Strategie 2030+ počítá s řadou opatření, která naše školy posunou kvalitativně dál, proměny obsahu a forem vzdělávání, hodnocení žáků, zajištění rovného přístupu ke vzdělávání, podpora pedagogických pracovníků a mnoho dalšího. Ale před novým panem ministrem stojí jeden velký úkol, a to jak dostat tyto vize z papíru do reálné praxe. Bohužel o tomhle se nikde nic nedozvíme, protože v programovém prohlášení vlády o tom není ani slovo. Celá kapitola ke vzdělávání víceméně jen kopíruje cíle z uvedeného strategického dokumentu, aniž by bylo konkrétně uvedeno, jak chce těchto cílů nová vláda dosáhnout. Přitom spousta změn se již nastartovala, v minulém období například revize rámcových vzdělávacích programů, rozvoj digitálních kompetencí, podpora disparitním krajům, podpora nadaným žákům a tak dále.