Řídit stát není jednoduché ani pro dokonalé odborníky ve svém oboru. Není to ale jednoduché, a úřady jsou většinou nastaveny na bránění jednoho až dvou zájmů, který řeší (většinou to mají rovnou v názvu, což usnadňuje orientaci). Při zkoumání problému je důležitá analýza, která problém rozebírá na součástky, i syntéza, která ho zase dá dohromady. Na tu syntézu se často zapomíná. A přitom je klíčová. Veřejnost by důležité otázky bytí naší společnosti neměla nechat jen na profesionálních politicích, kteří mají hodně nápadů, ale někdy není na škodu dodat ještě nějaký pohled na věc. Proto je super nápad rozvinout veřejnou diskusi na téma, za co má stát utrácet, co si máme navzájem mezigeneračně platit a na co si má každý spořit (a jestli vůbec má z čeho). Nastiňuji svůj osobní pohled na věc vycházející z praxe ve státní správě, v soukromém sektoru i z činnosti pro část zákonodárného sboru. 

Důchody, aby se s nimi dalo normálně žít

U důchodů je to jasné - po odpracovaných letech zasloužená odměna formou podpory ve stáří. V takové výšce, aby se penzista nemusel nikde dál doprošovat, ale utáhl rozumné bydlení (nemusel se na stáří stěhovat jinam), zaplatil složenky, jídlo a něco zbylo. Stát by měl zajistit, aby bylo důchodové plnění předvídatelné, aby si každý mohl udělat individuální plány a pak ho to nepřekvapilo. Jsem proto proti skokovému zvyšování počtu potřebných odpracovaných let (už se to stalo a není to fér). Zároveň je třeba zjišťovat, kde se na to vezme a pravdivě veřejnost informovat. Podporovat porodnost českých občanů prioritně, protože spoléhat se na to, že přijde někdo zvenčí, a ten nás zachrání, to se v západní Evropě ukazuje být tragickým omylem, který možná jejich civilizaci pohřbí dřív než si myslíme. Není rozumné kopírovat cizí omyly.