I slepý si musel všimnout, že česká a moravská města doslova překypují „exotickými“ restauracemi. Nota bene čínské, vietnamské, indické hospody anebo kurdský a kdovíjaký kebab dávno nejsou jen v Praze a krajských městech, ale vévodí již i v našich malým městečcích a městysech.

A přesto, že někteří „progresivisté a humanisté“ často vnímají citovanou kulinářskou pestrost jako perfektní oslavu globalizace, mám na srdci několik nepopulárních otázek a postřehů k zamyšlení. Zde jsou….

Otázka, která pálí: co nám to vlastně zdejší Asiaté vaří? A co ekologie?

Naše města i vesnice se mění. Každé druhé bistro voní po koriandru, říká si „autentické“ a servíruje pokrmy s názvy, které čtete tak, že se nejdřív ujistíte, že vás nikdo neposlouchá.

Kebab, tikka masala, pad thai, vietnamská pho anebo Bún bò Nam B?, (nebo jak říká náš sedmdesátiletý soused, architekt ve výslužbě – „ Bim ho Brno“) – vypadá to jako rozkvetlá mapa světa na talíři. Na první pohled radostné. Ale nenechme se zmást. Za touto „voňavou“ globalizací se skrývá pořádný smrad – ten ekologický.