I slepý si musel všimnout, že česká a moravská města doslova překypují „exotickými“ restauracemi. Nota bene čínské, vietnamské, indické hospody anebo kurdský a kdovíjaký kebab dávno nejsou jen v Praze a krajských městech, ale vévodí již i v našich malým městečcích a městysech.

A přesto, že někteří „progresivisté a humanisté“ často vnímají citovanou kulinářskou pestrost jako perfektní oslavu globalizace, mám na srdci několik nepopulárních otázek a postřehů k zamyšlení. Zde jsou….

Otázka, která pálí: co nám to vlastně zdejší Asiaté vaří? A co ekologie?

Naše města i vesnice se mění. Každé druhé bistro voní po koriandru, říká si „autentické“ a servíruje pokrmy s názvy, které čtete tak, že se nejdřív ujistíte, že vás nikdo neposlouchá.

Kebab, tikka masala, pad thai, vietnamská pho anebo Bún bò Nam B?, (nebo jak říká náš sedmdesátiletý soused, architekt ve výslužbě – „ Bim ho Brno“) – vypadá to jako rozkvetlá mapa světa na talíři. Na první pohled radostné. Ale nenechme se zmást. Za touto „voňavou“ globalizací se skrývá pořádný smrad – ten ekologický.

Pozor následující glosu ani v nejmenším nemyslím xenofobně či dokonce rasisticky, ale hlavně ekologicky. Tedy, že rekordní počet cizokrajných – exotických stravovacích zařízení ve střední Evropě ze své prapodstaty vůbec neprospívá ochraně životního prostředí. A zbytečně zatěžuje naši zelenou planetu. Vysvětlím nyní stručně proč.

Většina výše zmíněných asijských restaurací a bister předstírá, že poskytují netradiční cizokrajné gurmánské zážitky. Avšak logicky, pokud chcete v Česku vařit denně čerstvou exotickou krmi, musíte dovážet strašně moc cizokrajných surovin. Z českých, slovenských anebo polských ingrediencí a surovin prostě pravé čínské, vietnamské, arabské, nepálské a indické pokrmy logicky nepřichystáte. To prostě nejde.

Suroviny z druhého konce světa nebo podvod na hostech?

Jinak napsáno – pakliže by to se skutečnou cizí kuchyní mysleli zejména asijští podnikatelé v Česku vážně, museli by mít suroviny z druhého konce světa. A to vše alespoň dvakrát týdně, kvůli bazální čerstvosti. Musí je holt dopravit letadlem, kamionem, lodí.

A zatímco zejména mladí lidé se rozplývají nad křupavými krevetami, bun chá nebo „pravým“ kebabem s dvaceti deky omáčky Samuraj navrch, planeta si zoufá. Planeta pláče a pláče.

Tropické lesy mizí, abychom měli kokosové mléko do kari v restauraci na Praze 2 . Letecký náklad se valí přes půl světa, aby pan asijský kuchař v Bučovicích, Pardubicích či na Praze 8 mohl dělat čínské nudle či indické placky. A zatímco se v bistru Dragon nebo Bombai v klídku smaží polední menu na „mírném ohni“, klimatická krize na planetu fouká silným ohněm ze Sahary.

Problém jest přirozeně násoben vysokým počtem zmíněných zahraničních restaurací a bufetů v Čechách a na Moravě. Kdyby takových asijských restaurací bylo v Česku osm nebo deset, tak by opravdu nebylo zapotřebí psát tuto glosu, ale jich jsou dnes tisíce.

Anebo nám asijští gastronauti nehorázně lžou?

Nebo je zde varianta číslo dva. Výše zmíněné exotické provozovny skoro nic z pravých cizokrajných surovin do Česka holt nevozily a nevozí. A tím pádem životní prostředí sice nijak nezatěžují. Avšak současně pak klamou české spotřebitele, jelikož se o žádnou skutečnou exotickou kuchyni nejedná, ani jednat nemůže.

Neměly by zde pak logicky zasáhnout české správní úřady? Jako například Česká obchodní inspekce (ČOI) nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI)? Nastoupit k ochraně nás všech tuzemských spotřebitelů, které někdo mazaně tahá za nos?

Psali jsme:

Polovinu platů Pavla, Fialy a dalších na Ukrajinu. Radikální návrh

Právník Kolman nad vládními plány proti Putinovi: Dává smysl zdejší snědený krám bránit?

„Drž hubu, kr*vo bolševická.“ Nemůže zapomenout na slova stařenky. Zastal se Babiše

Romský protest za „českého Floyda“ se zvrhl. Urážka policie. Ta nejhorší možná. A přišla reakce